Aberdeen George Hamilton Gordon

, britský politik a státník. Kariéru zahájil v roce 1813 jako britský velvyslanec v Rakousku; podařilo se mu dosáhnout připojení rakouského císařství k protinapoleonské koalici. V letech 1828 – 30 a 1841 – 46 ministr zahraničí. V zahraniční politice prosazoval (proti valné části veřejného mínění) přátelské vztahy k Francii (považoval je za příspěvek k evropskému míru a za významný krok k upevnění ústavního režimu v obou velmocech) a k USA; mimo jiné se zasloužil o vyřešení problematiky kanadsko-amerických hranic. Podporoval i Metternichovu zahraniční politiku. Vystupoval za liberalizaci mezinárodního obchodu. Po Peelově smrti se stal vůdcem peelitů. V letech 1852 – 55 stanul v čele koaličního kabinetu konzervativců a liberálů. Ve funkci předsedy vlády nedokázal dostatečně sjednotit svou koaliční vládu k současnému zvládnutí daňové a finanční reformy v době, kdy propukla krymská válka. V souvislosti s vyšetřováním příčin špatného vedení vojenských operací, které iniciovala Dolní sněmovna, byl 1855 přinucen odstoupit.

Ottův slovník naučný: Aberdeen George Hamilton Gordon

Aberdeen George Hamilton Gordon, earl of (*1784 – †1860), vynikající státník angl., nar. v Edinburce ze starého skotského rodu, z něhož po přeslici pocházel i lord Byron. Vrátiv se s cesty po Italii a Řecku (1801), založil Athenian-Club a vydal pojednání o základech krásy v řeckém stavitelství. Do parlamentu vstoupil r. 1806. R. 1813 svěřeno mu důležité poselství do Vídně, mající za účel, aby císaře rakouského přiměl k allianci proti Napoleonu, což se mu smlouvou teplickou dokona podařilo. Aberdeen získal pro tuto allianci též krále Murata v Neapoli, súčastnil se v armádě spojenců bitev u Drážďan a Lipska, přidružil se ve Francii k rakouskému vojsku a v Paříži dne 1. čna 1814 podepsal smlouvu, podlé níž dostala se ku vládě opět dynastie Bourbonská. Rok potom vstoupil jakožto nový peer (viscount Gordon) do panské sněmovny, kde stál na straně torův, broje zejména proti katolické emancipaci a uznání jihoamerických republik. R. 1828 byl v kabinetě vévody z Wellingtona kancléřem vévodství lancasterského, v létech 1834 – 5 správcem kolonií a 1841 znova ministrem záležitostí zahraničných. Od té doby za vlivu konservativního Peela dal se směrem liberálnějším: zvítězil zákonem o emancipaci katolíkův a přál i církevním opravám, ač nedovedly odvrátiti roztržku státní církve skotské z r. 1843. Po porážce vlády lorda Derbyho (1852) nastoupilo ministerstvo koaliční, jehož přirozenou hlavou byl Aberdeen, a které vehnalo Anglii do krymské války, ač proti vůli Aberdeenově. Jeho umírněnost naproti Rusku, jakož i nedbalé vedení války obrátily veřejné mínění i většinu poslanecké sněmovny proti ministerstvu a přivodily pád Aberdeenův. Od té doby uchýlil se Aberdeen do soukromí a zápasů politických již se neúčastnil.