Abiponi

, vymřelý indiánský kmen z Gran Chaka. Jazyk patřil do rodiny guajkurú (viz též klasifikační přehled jazyků). Od 16. stol. začaly pokusy o jejich christianizaci. Byli kočovnými chovateli koní a lovci. V polovině 18. stol. se část Abiponů usadila v jezuitských misiích, ale po rozpuštění řádu odešli zpět do divočiny. Mnoho příslušníků kmene bylo vyhubeno bělochy a v mezikmenových válkách; ostatní splynuli s okolním kreolským obyvatelstvem.

Ottův slovník naučný: Abiponi

Abiponi, kmen indiánský v jižní Americe, obývavší někdy kraj Gran Chaco, nyní usedlý na jihu mezi Paranou a Salvadem až k řece Dolce; již vymírají. Jsou pěkného vzrůstu, pravidelných tahů a světlé pleti. Ženy jsou světlejší, muži však jsou hrdi na pleť tmavější. Jsou výteční jezdci a velicí milovníci koní, jichž mají hojnost. Vynikají bystrostí a statečností. Rádi se tetovují. Muži stříhají si tonsuru a z předu vlasy si vytrhují, rozdírají si maso, což děje se i u žen, když se vdávají. Zbraně jejich jsou kopí, bola (házecí koule) a lasso, dříve byl též luk. Žijí v mnohoženství, jinak jsou mravů čistých; než ohyzdný je zvyk jejich zabíjeti novorozeňata. Čítají jen do tří. Mívali své sněmy, které však spojeny jsouce vždy s pitkou mívaly za následek rvačky; ale rozhodnutí, ač dělo se v opilosti, věrně se zachovávalo. Mrtvoly k pohřbu připravují ženy, pohřbívají je v lesních houštinách a pokrývají trním. Po pohřbu následují smuteční zpěvy a tance. Z mrtvých mají velký strach a nikdy nevysloví jména jejich. Věří v trvání duší a ve velikého ducha, jehož obrazem jest souhvězdí Kuřátek.Jazyk abiponiský má různé prostředky k označení funkcí syntaktických; některé vyjádřeny jsou pouhým slovosledem (např. funkce přívlastková), jiné předponou (na př. osoby uslovesa, též zájmeno přívlastkové), jiné opět příponou (např.číslo jmen, vidy slovesné). Nejlepší zprávy o nich podal Dobrizhofer. .