Abraxas

1. mystické číslo gnostiků (číslo 365);
2. magické slovo užívané v kombinaci s dalšími magickými symboly na starověkých a středověkých gemách, sloužících jako talismany a amulety (viz též apotropaion).

Ottův slovník naučný: Abraxas

Abraxas, též Abrasax. Slovo toto čte se na starých gemmách, kterým říká se Abraxas či Abraxaské gemmy, a jichž ve starověku a středověku se užívalo za talismany a amulety. Na pravých gemmách nalézají se vedlé záhadného slova Abraxas. též všeliké figury, nejčastěji kohoutí hlava na člověčím trupu vybíhajícím ve dva hady. V rukou drží tato figura nejčastěji bič a štít, jindy věnec s křížem nebo bez kříže, žezlo, meča j. Vedlé ní vídati často lidské ozbrojence neb osoby klečící (dle Bellermanna jsou to žáci, spíše však osoby, jež mají v kult býti zasvěceny, tedy katechumenové; ). Někdy má Abraxas podobu lví, jindy opět podobu hadí a j. – V pěti součástkách figury Abraxasovy, jak ji spatřujeme na vyobrazení 24. na aversu (hlava kohoutí, dvě ramena, dva hadi), shledává Bellermann (Ein Versuch über die Gemmen der Alten mit dem Abraxasbilde, Berl. 1817 – 19) pět hlavních vlastností, kteréž gnostická sekta basilidiánů přičítala Bohu; s tím shoduje se, že slovo Abraxas řecky psáno dává počet 365, což se rovná 365 nebesům, ve kterých Bůh se zjevuje. Znamenal by tedy Abraxas Boha, pokud se manifestuje, naproti Bohu jakožto absolutnímu, nezjevenému principu. Výklad ten potvrzuje význam slovní (Abraxas skládá se z egyptského abrak a ax či sadži, což znamená »svaté jménœ), jakož i to, že vyskytuje se též slovo Iao, jméno to Boha u Egypťanů, Hebreů a jiných národů východních. Mimo toto jméno čtou se na Abraxasech ještě jména: Sabao, Sabaoth, Osiris aj. Naproti tomu vysvětluje Grotefend slovo Abraxas z pehlevštiny jakožto název boha Mithry, dráhu svou ve 365 dnech ukončujícího. – Od vlastních Abraxasů odděluje Bellermann Abraxoidy a Abraxastry, kteréžto poslední jsou snad původu pohanského. Ostatně jest (dle Herm. Rolleta ve článku Glyptik v Bucher's Geschichte der techn. Künste, Stuttgart 1875, Abraxas 321.) možno, že většina gemm těch představuje Fanesa, který u orfiků jest světelnou potencí a že basilidiáni a po nich priscillianisté význam ten pozměnili na svůj smysl; též zdá se, že Abraxas hrál jakousi úlohu v alexandrijské theurgii. Gemmy ty přejaly později též jiné, s gnosticismem spřízněné sekty, tak že se udržely jakožto kouzelné prostředky i ve středověku, kdež jich nejspíše většina byla vytvořena. Pravdě podobno jest, že většina jich vznikla v náboženském synkretismu III. a IV. stol. – Matter, Histoire critique du gnosticisme (2. vyd., Paříž 1843 – 44); Barzilai, Gli Abraxas (Terst 1873); Kraus v Real-Encyklop. d. christlichen Alterthümer s.