Abrenunciace

, latinské označení té části křesťanského obřadu křtu, kdy se křtěnec nebo křestní kmotr zříká satana a jeho nadvlády nad člověkem.

Ottův slovník naučný: Abrenunciace

Abrenunciace (novolat.), odříkání se: Liturgický úkon přede křtem, kterým křtěnec odříká se světa a ďábla i všech skutků jeho. Již za nejstarších dob církve křesťanské byla abrenunciace. podstatnou částí obřadu křestního. Formule abrenunciace. nebyla vždycky stejna; s počátku skládala se z jedné otázky a odpovědi, později ze tří. Srv. též Exorcismus.

Slib řeholnický, kterým mnich se zříkal světa ijeho statků, sama sebe a sliboval úplnou poslušnost; je tedy ve smyslu tom abrenunciace. slavný a nezrušitelný řeholnický slib po ukončení doby zkoušky. red.

Abrenunciace v právu lenním výpověď lenní služby i věrnosti, učiněná vasallem senioru svému pro křivdu, kterou tento nad ním spáchal, zejména odepřením spravedlnosti. – l.