Absalom Axel

, dánský duchovní a státník; reformátor církevní správy. 1158 – 91 biskup v Roskilde, od roku 1178 arcibiskup v Lundu. Za Valdemara I. Velikého a Knuta VI. Valdemardssona (1163 – 1202) byl v čele dánské politiky. Na jeho popud sestavil Saxo Grammaticus historický spis Gesta Danorum (Skutky Dánů). V Knytlinga saga (Sága Knutů) nechal shromáždit pověsti o rodu krále Knuta.

Ottův slovník naučný: Absalom Axel

Absalon (1128 – †1201), vlastně prý Axel, arcibiskup lundský, pověstný nepřítel baltických Slovanů, proti nimž popuzoval krále Valdemara I., ano 1 výpravu válečnou vedl. Již r. 1159 porazil Vendy, jichž lodi se pokusily přistati u Boslunde blíže Korsőru. Asi r. 1169 dobyl útokem Arkóny, hlavního města ránských Slovanů, podmanil je a přinutil, aby se dali pokřtiti. Tak poslední zbytek pohanství slovanského zmizel; ale ani Slovanů křesťanských nešetřila výbojnost Absalova. Bogislava, vévodu pomořanského, poštvaného císařem Bedřichem I., jemuž nový dánský král Knut VI. nechtěl déle manem býti. porazil u Rány tak, že dle vypravování dánských kronikářuv z 500 pomoř. lodí sotva 35 se zachránilo (1184). Přímořské kraje baltické odňal Bodrcům a hlavně jeho přičiněním mohli se od r. 1193 králové dánští nazývati též králi Slovanů. R. 1207 dobyl Absalon také Estonska.Ve své státnické činnosti zastával se sice horlivě principu, že oba meče, duchovní i světský, mají býti svěřeny kněžstvu, ale dbal zase naproti lidu prospěchu králova, a to až přílišně, tak že utlačoval lid těžkými a přísně vymáhanými daněmi. Rázně vystoupil proti námořským loupežníkům, proti nimž založil tvrz Hafn, základ to pozdější Kodaně. I jeho činnost církevní byla značná. Aby napravil kázeň klášterní, povolal opata Viléma z Paříže, v klášteře Sorő usadil cisterciáky, vydal roku 1171 sjaellandské právo církevní. Svou diécési Roskilde a zvláště líbezné Sorő zamiloval si tak, že nechtěl r. 1177 přijmouti arcibiskupství lundské, až jej přiměl k tomu papež kategorickým příkazem, dovoliv mu zároveň, aby podržel Roskilde. Jako třetí arcibiskup lundský horlivě se jal napravovati stav duchovní, zvláště zavedením coelibátu. Skónští, velmi nespokojení s těmito novotami a s ukládanými desátky, opírali se mu i zbraní, ale v pověstné bitvě u mostu dysijského byli dvakrát poraženi. Teprve r. 1191 vzdal se konečně biskupství roskildského a podržel jen arcibiskupství do své smrti. – Nevšední měrou podporoval i vědy, zvláště dějepis. Saxo Grammaticus a Suen Aagesőn byli od něho vyzváni, aby napsali dánské dějiny, k nimž mnichové v Sorő měli každoročně přičiňovati doplňky. Dal také sebrati pověsti o rodu Knutově v Knytlinga saga. – Absalon nar. na Sjaellandě, u Sorő,. byl vychováván po tři léta společně s králevicem Valdemarem, s nímž jej pojilo odtud vřelé přátelství. R. 1148 přišel do Paříže studovat na tamní dánské kolleji; procestovav potom několik zemí, vrátil se do vlasti a stal se biskupem roskildským r. 1158, tedy o rok později než Valdemar králem. Od té doby podporoval krále ve všech jeho snahách po nezávislosti, po tužší jednotě země a po rozšíření panství. Zemřel v Sorő a byl pohřben v klášterním kostele; hrob jeho byl otevřen r. 1536 a nalezeno prý tělo nezpráchnivělé; dosud v kodaňské sbírce umělecké ukazují se jeho hůl a meč. Ks.

Související hesla