Abú Firás

, arabský básník. Autor milostné, pijácké a hymnické poezie. Proslavily ho zejména elegie z cařihradského zajetí.

Ottův slovník naučný: Abú Firás

abú Firás, al Hamdání (plně al Hárit ben-abil-Alá Saíd ben Hamdán b. Hamdún), rek a básník arabský (* 932 po Kr. – † 968). Otec jeho Saíd žil u dvora chalífa Muktadira i vyznamenal se udatností, ušlechtilostí povahy a nadáním básnickým. Zemřel již r. 935, usmrcen byv synovcem svým Násir-ud-daulou v Mosulu. Rodiny jeho ujal se bratr Násir-ud-dauly, slavný vládce Saifuddaula . F., který těšil se jeho zvláštní přízni, vyvinul se pod mocnou jeho záštitou v muže, který vynikal stejnou měrou udatností a výmluvností jako dovedností ve všelikém umění, tak že byl předmětem obdivu, ovšem i závisti, svých soukmenovců. Saifuddaula sám vyznamenával ho poctami všelikými, svěřuje mu důležitá poslání, maje ho svým stálým průvodčím na cestách a polních taženích, neb ustanovuje ho svým zástupcem po dobu nepřítomnosti své. Tím způsobem jest popis života F-ova vlastně částkou životopisu Saifuddaulova, příspěvkem k tomuto pak jest mimo jiné i poesie F-ova, již možno právem označiti jako básnický denník života F-ova. Básně jeho sebral slavný filolog arabský Ibn Chálavaihí, jemuž F. svoje poesie jako svému přednímu příteli sám zasílal, on pak sebrav je a v Díván sestaviv, potřebnými poznámkami opatřil. Díván F-ův obsahuje básně týkající se vzájemného poměru F-ova a Saifuddaulova, t. zv. Saifijját, básně týkající se vlastní osoby F-ovy a jeho činnosti. tak zv. Fachrijját (samochvála), básně na bratry a přátele (Ichvánijját) a související s nimi žaloby a hanu na nepřátele (aš-šakvá val'itáb), milostnou poesii z nejmladších dob F-ových (Gazalva nasíb), popisy a srovnání (at-Tausífál vat. tašbíhát); z poslednějších vynikají zvláště básně lovecké (tardijját), nevyrovnané vzory toho druhu v poesii arabské; sentence průpovědi moudrosti a napomínání (hikma va mauida), konečně básně ze zajetí byzantinského z r. 962 – 966 (Rúmíjját). Kritika arabská označuje F-a jako posledního velkého básníka. Na poesii jeho, již označuje jako proslulou, velebí krásu formy i výbornost obsahu; obé jsou solidní, ač nepozbývají lehkosti a půvabu. V době poesie dvorské jest F. repraesentantem starého hrdého a bojovného ducha arabského, v němž jediné jemnost citu prozrazuje původ pozdější. Díván F-ův vydán byl v Bejrútě r. 1873 (vydání velmi neúplné a chybné). Srv. R. Dvořák. Abû Firâs, ein arab. Dichter und Held etc., Lejda, 1894 (přednáška na mezinárodním sjezdu orientalistů v Genevě, 1894). Dk.