Agitace


1. individuální i hromadné veřejné přesvědčování lidí pro určitý program, cíl, konkrétní úkol;
2. lékařství chorobný motorický neklid s bezúčelným pobíháním pacienta; 3. promíchávání kalů k jejich provzdušnění.

Ottův slovník naučný: Agitace

Agitace (lat. agitare, znepokojovati, rozčilovati), v širším smysle podněcování myslí za jistým účelem. V užším smysle:

Agitace: , působení na veřejné mínění za jistým účelem politickým (národohospodářským, náboženským, ústavním a j.) prostředky zákonnými. Prostředky agitace jsou velmi rozmanity: brošury, veřejná shromáždění, kluby, politické spolky, denní listy a t. p. Agitací budí se, tvoří, tříbí a rozšiřují i řídí názory o politických otázkách, jí domáhají se politické strany při volbách, při hlasování v politických shromážděních a sborech zákonodárných přívržencův a vítězství pro své zásady politické. Prostředky agitační jsou měřítkem politického vychování a vyspělosti lidu i politických stran. Jsou důležitou stránkou veřejné mravnosti. Jsou-li nemravny, vedou k politické korrupci i jest povinností zákonodárce zameziti je vhodnou úpravou institucí práva veřejného, povinností státní správy pak jest, bedlivě k nim přihlížeti. Agitace předpokládá klidné uvažování denních otázek a úctu před zákonem v povaze národní. Proto nebezpečna jest u národů povahy vášnivé, snadno vznětlé (Francie); naproti tomu rozsáhle a často s obdivuhodnou důsledností a soustavností užívá se jí v Anglii a v sev. Americe (agitace pro svobodu obchodu, zrušení otroctví, pro věčný mír, agitace irská a j.). Tkl.

Agitace: ve smysle psychiatrickém znamená chorobně zvýšený, nepotlačitelný neklid ústrojí svalového (motorické rozčilení) u šílenců. Pohyby agitační mají jednak ráz čistě bezduševní, pudovitý, jsouce naprosto bezúčelny, nepochopitelny a postrádajíce vší odůvodněnosti. Takovouto duchaprázdnou, často neúmorně neunavnou čilost vídáme u některých blbcův. Odtud název »blbosti agitované« na rozdíl od blbosti tupé, apathické. Rudimenty bezúčelných a mimovolných pohybův objevují se však i v životě normálním. Sem náležejí přerozmanité, bezděčně navyklé posuňky prstů, drobné škrabavé a hladivé hmaty, dloubavé, tleskavé a klepavé záškuby, »louskání« kloubů ručních, mimické a gestikulační hříčky, kejklání hlavou, vrtění trupem, překládání a protřásání nohou, přecházení atd. vzbuzované jmenovitě rozpačitostí. – Jindy podmíněna jest agitace přeludy smyslovými, deliriem a matnými představami. Konečně vyskytuje se hybná podrážděnost při všech psychosách provázených affektem. V těchto tvarech dosahuje agitace své nejprudší intensity, jejímž vrcholem je pak záchvat zuřivosti. Kfr.

Související hesla