Agni

, ve védské a hinduistické mytologii bůh ohně, domácího a obětního ohniště; zprostředkovatel mezi bohy a lidmi. Jeden z nejvýznamnějších staroindických bohů. Viz též védy.

Ottův slovník naučný: Agni

Agni (slov. ognü, oheň), v staroindickém bohosloví jméno boha ohně, zvl. svatého ohně obětního, jemuž po Indrovi věnováno nejvíce hymnů védských. Agni jest zde v první řadě prostředníkem mezi lidmi a bohy při obětech, jakožto bůh ohně domácího ochráncem jednotlivých kmenův i rodin, ale i mocným bojovníkem a spojencem Árjů proti démonským bytostem i kmenům nepřátelským. Jakožto Agni kravjád (masožravý) dopravuje zemřelé na onen svět. Původ Agniův vykládá se všelijak, při čemž zřejmě se jeví přírodní původ ohně: Indra dal mu vzejíti mezi dvěma kameny, zplodili jej Djáus a Prthiví (Nebe a Země) a p. Často se mu přikládá vznik trojí, jakožto bohu ohně pozemského, slunečného a bleskového; sluje i potomkem vod (apám napát), patrně pro překvapující vznik blesků z oblak. V době pozdější provedena personifikace Agnia v některých rysech určitěji, ač celkem významu jeho jako skoro všech bohů védských ubývá. Počítá se tu ve třídu bohů Vasuů, za ženu jeho pokládána Sváhá, s níž měl syna Skandu, boha války. Agni požíval vždy veliké úcty: zbožný bráhman obětuje ohni a vzývá jej denně, před plamenem jeho uzavírán sňatek, před cestou, před smrtí i při obětech posmrtných přinášeny mu oběti. A. Holtzmann, Agni nach den Vorstellungen des Mahâbhârata (Strassb. 1878). Ztý.