Agnosticismus

, z řeckého agnoein - nevědet; termín agnosticismus zavedl r.1869 T. H. Huxley; přesvědčení, že člověk nemůže poznat nic, co přesahuje jeho zkušenost: základy světa, poslední příčiny věcí, náboženské skutečnosti. Někdy znamená také skepsi vůči pozitivnímu náboženství. Představitelem agnosticismu je např. D. Hume, I. Kant a různé proudy pozitivismu.

Ottův slovník naučný: Agnosticismus

Agnosticismus (z řec.), přesvědčení o nepoznatelnosti, zde zejména výraz, jehož užívají někteří přírodozpytci angličtí chtějíce naznačiti, že o věcech absolutních, totiž o Bohu, o celku světovém, o principu duševním, o prvních příčinách a posledních účelech ničeho věděti a vlastní záhadu hmoty, ducha, prostoru, času, síly, hybu rozřešiti, jich tedy v pravém slova smysle poznati nemůžeme. O nedostatečnosti našeho vědění theoretického velicí myslitelé bývali sice přesvědčeni a vyslovili se o ní rozličnýmí způsoby; ale chtíti předem už vyčísti, co zůstane naprosto nepoznatelno, jest věc povážlivá. I jest agnosticismus sám pojem vztažitý, kolísavý a shoduje se v mnohém s jinými směry, které naznačují se jmény, jako: kriticismus, positivismus, relativismus, skepticismus, nihilismus a pod., o nichž to viz více na místech příslušných. Ovšem od náhledu, že absolutna poznávati nemůžeme, mnozí rádi postupují k úplnému jeho popírání a podnikají pak nejzazší důsledky, co se týče otázek svrchu uvedených; odtud vysvětliti lze polemiku proti agnosticismu jako proti všem jiným směrům záporným. Ostatně dodáváme, že slovo »agnosticismus« nehodí se dobře k naznačení nového pomyslu, poněvadž základ jeho, »gnosticismus«, má už svůj určitý význam historický. Pouhé popření tohoto (a privativum) nevydá ještě onoho smyslu, jejž chtějí nyní přívrženci nepoznatelnosti vytknouti; kdo není »gnostikem« ve starém, historickém smysle, nemusí ještě býti »agnostikem« v novém smysle anglickém. Dd.

Související hesla