Ainesidémos z Knóssu

, asi 1. stol. př. n. l., řecký filozof; představitel skepticismu. Základy skepse formuloval jako první v deseti tzv. trópech, tj. odůvodněních, proč je třeba se zdržet úsudku o podstatě věcí. Obsah jeho spisů znám jen z pozdějšího krátkého výtahu, malého počtu zlomků a z nepřímých zpráv.

Ottův slovník naučný: Ainesidémos z Knóssu

Ainésidémos, obnovitel směru skeptického ve filosofii řecké, počíná řadu skeptikův zvaných mladších. O jeho životě nic podrobnějšího, o spisech jenom skrovné zprávy se zachovaly; narodil se v m. Knóse na ostrově Krétě a učil v Alexandrii kolem narození Kristova. Táhna se k starému skeptiku Pyrrónovi vytkl opět subjektivnost i vztažitost našich poznatků. Bytosti živé vůbec a lidé zejména jsou tak rozličně ustrojeni, že se jim táž věc jeví jinak a jinak, aniž rozhodnouti lze, které pojímání jest pravé. K tomu přistupuje rozličnost nálady, okolností, poměrů, zvyků, mravů i předsudků lidských, z čehož plyne ona neurčitost výtěžků, tak že nejsme s to, abychom udali, co jest vlastně podklad zjevu sám o sobě. Tyto a podobné důvody pochyby konečně sestaveny jsou v deset tříd a u pozdějších skeptiků se uvádějí. Z nich vysvítá nepojímatelnost věcí, pročež nutno zdržeti se rozhodování, nevyslovovati se o nich a zachovati si klidnost či neroztřásnost mysli. Pochyba nebyla Ainésidémovi jakýmsi dogmatickým učením, nýbrž návodem; chtěl ukázati především, že protivy zjevují se na téže věci, a pak, že v ní i skutečně tkvějí. Toto však jest věta z filosofie Herakleitovy, k nížto v skutku Ainésidémos pochybováním svým hodlal dospěti. Co pravého se kryje v důvodech pochyby i v nauce Herakleitově, prohlížíme nyní tím lépe, když se o příslušných záhadách bylo tolik přemýšlelo a vynikli vztahové, jež k oněm dávným myslitelům mají Descartes, Hume, Kant. Herbart a j. filosofové novověcí. Dd.

Související hesla