Akademie


1. název mnoha vědeckých, pedagogických, uměleckých a jiných společností a institucí, odvozený od proslulé Platónovy školy Akadémie; 2. výtvarné umění vysoká škola, na níž studují výtvarní umělci. Metoda výuky postupuje od kresby podle odlitků antických soch a podle živého modelu k vlastní malířské nebo sochařské tvorbě. Zakládány od pol. 16. stol. v Itálii, např. v Římě Akademie sv. Lukáše, boloňská škola bratří Carracciových. Byly výrazem emancipace výtvarných umělců ze staršího systému řemeslnických cechů. Od 2. pol. 18. stol. docházelo k častým vzpourám mladých umělců proti akademismu, vnímanému jako omezování tvůrčí svobody; 3. veřejné vystoupení s kulturním nebo tělovýchovným programem.

Ottův slovník naučný: Akademie

Akadémie: V Italii povstaly akadémie za doby renaissanční a v žádné zemi jich není tolik jako zde (přes 500); na př. ve Florencii jsou akadémie degl'Imobili, degl'Infocati, degli Alterati, degli Rinnovati a j. Nejdůležitější jsou: Accademia dell’Arcadia či degli Arcady [deli arkady], básnická společnost, založ. na popud Kristiny, král. švédské, roku 1656 v Římě v paláci Corsini, formálně ustavená roku 1690 básníkem Crescimbenim, který byl prvním jejím ředitelem a napsal její dějiny. Účelem společnosti té bylo pěstovati jazyk a písemnictví italské, zejména pak klásti odpor affektovanému vkusu t. zv. marinismu; než vyhnuvši se Skylle upadla akadémie v Charybdis podporujíc na místě marinismu šíření poesie pastýřské, která znenáhla pojala v sobě všecky ostatní druhy básnictví. Dvanáct vynikajících mužů bylo zvoleno, aby sestavili řád akadémie Členy společnosti mohli být jen básníci a básnířky; členům dostalo se řeckého pastýřského, často bizarrního jména. Společnost scházela se 7kráte do roka slavnostně; období svého trvání čítala dle olympiad, pro které též platil volený ředitel. Jméno své dostala společnost po Arkadii, zemi to pokládané za pastýřskou par excellence. Časem zřídily se poboční ústavy toho druhu v Pise, Bologni, Ferraře, Benátkách a jinde; význam akadémie samé poklesl tím, že přístup do ní byl přílišně usnadněn, hlavně stavu šlechtickému. Akadémie existuje dosud a vydává měsíčník Giornale arcadico; publikuje však více práce vědecké, hlavně topografické a archaeologické. – Accademia dei Lincei [linčei] (akadémie rysů; bystrozraký rys jest symbolem akadémie) byla zal. v Římě r. 1603 knížetem Fredericem Cesim. Spoluzakladateli byli Francesco Stelluti, Giovanni Eckio a Anastasio de Filiis, kteří dne 17. srp. podepsali vědeckou smlouvu. Akadémie tato brzy zkvétala; r. 1611 proslula členem svým, slavným Galileem, kterýž zvláště dva své spisy tu uložil (Sulle Macchie solari, 1613 a Il Saggiatore, 1622. Roku 1624 dostalo se akadémii prvních stanov: Předpisy Lincejské (Praescriptiones Lynceae). Přihlédalo se zásadně ku vědám zkušebným, »aniž zanedbávány byly půvaby krásných uměn a filologie«. Po smrti Cesiho rozpadávala se akadémie, zbytky její udržoval obětavý Cassiano Dal Pozzo; než po uveřejnění archivu Tesoro Messicano, dokonaného r. 1651, akadémie zanikla. – R. 1745 Giovanni Paolo Simon Bianchi da Rimini vzkřísil ji znovu ve svém rodišti, než na dobu velmi krátkou. R. 1801 abate Feliciano Scarpellini dal podnět k ustavení se akadémie fysicko-mathematické se sídlem v Římě v paláci Francesca Gaetaniho, vévody ze Sermoneta. Návrhem Gioacchima Pesutiho přijala akadémie v pamět starých slavných »Linceů« název Accademia dei Nuovi Lincei. Než r. 1804 opustila tento název přijavši prostě jméno Accademia dei Lincei , poněvadž, jak praví Scarpellini, musila se pokládati za pokračování staré akadémie římské. R. 1813 byly změněny stanovy akadémie a uveřejněny pod titulem Lincegrafo ossia le dodici Tavole delle prescrizioni dell'Accademia dei Lincei. Akadémie kvetla hlavně péčí Feliciana Scarpelliniho, po jehož úmrtí však papežem Řehořem XVI. byla zrušena. R. 1847 Pius IX. obnovil akadémii dav jí název Accademia Pontificia de'Nuovi Lincei. Po připojení Říma k sjednocené Italii r. 1870 dala si akadémie jméno Reale Accademia dei Lincei. Dekretem ze dne 14. února 1875 potvrdil král Viktor Emanuel II. stanovy akadémie, i rozdělil ji ve dvě třídy: třídu pro vědu fysickou, mathematickou a přírodní, a třídu pro vědy morální, historickou a filologickou. R. 1878 král Humbert udělil každé třídě cenu 10.000 lir za práce v akadémii každoročně publikované. R. 1883 vláda ve shodě s parlamentem věnovala akadémii palác Corsini, jenž měl býti budoucně sídlem akadémie Téhož roku pozměněny také statuty akadémie Třída mathematickopřírodovědecká má nyní 55 členů řádných, tolikéž dopisujících a 110 cizích; třída druhá 45 členů řádných, tolikéž dopisujících a cizích. Dekretem ze dne 23. pros. 1880 stanovena roční dotace akadémie na 100.000 lir. Dne 16. pros. 1884 konána první schůze akadémie v novém sídle, v paláci Corsinském. – Accademia della Crusca, nejslavnější z ital., sídlem ve Florencii. Původem sahá do 1. pol. XVI. stol., ustavila se teprve koncem toho století na podnět básníka Grazziniho. načež r. 1587 stanovy její potvrzeny a obor činnosti vymezen. Jméno své má od otrub (crusca), obrazu to činnosti akadémie, tříbiti řeč italskou. Členové dávali si jména vzatá od řemesla mlynářského a pekařského, na př. Infarinato (zamoučený). R. 1811 Napoleon dal zreorganisovati akadémii na základě stanov platných pro akadémie francouzskou v Paříži. Akadémie della Crusca jala se pracovati o slovníku jazyka italského chtějíc ustáliti řeč spisovnou. (Vydán byl poprvé v Benátkách.) Byla to první práce tohoto druhu v moderních jazycích vůbec. Poslední vydání slovníku jest z r. 1844; někteří slovníku vytýkají, že příliš nadržuje nářečí toskánskému. O dějinách Akadémie della Crusca psal Algarotti, Lettere in. torno all'origine dell'Akadémie della Crusca. – Accademia di Erculano založ. r. 1775 v Neapoli Tannuccim pro výzkumy v Herculanu a Pompejích; vydává důležitý list Notizie degli scavi, pak dílo Antichità di Ercolano. – V Bologni založena byla dále »Accademia degl'Inquietį, kterouž později nahradila »Accademia della Traceæ, splynuvší s akadémií klementinskou (»Accademia Clementina Bonarum Artium«), založenou r. 1712 papežem Clementem IX. a přeloženou r. 1820 do Milána. Nyní nese titul R. Instituto Lombardo di scienze, lettere ed arti (Ústav lombarský nauk, slovesnosti a uměni), publikace pak její vycházejí pod názvy Memorie, Atti a Giornali. Akadémie Adama Mickiewicze pro dějiny i literaturu polskou a slovanskou v Bologni (Accademia Adamo Mickiewicz di storia e letteratura polacca e slava in Bologna) založena byla r. 1879 hlavně péčí nadšeného přítele Slovanstva prof. Domenica Santagaty. Účelu svého, t. šířiti v Italii vědomosti o Polsku a slovanském světě vůbec, zvlášť pokud se týče jejich historie a života kulturního, snaží se akadémie dosíci zejména těmito prostředky: 1. Založením v Bologni knihovny polské a slovanské. 2. Nedělními schůzemi členův akadémie, v nichž konají se přednášky o dějinách a literatuře slovanských národů. 3. Pořádáním veřejných schůzí výročních, v nichž podává se zpráva o činnosti akadémie a konají přednášky pro širší kruhy obecenstva. 4. Činností členů dopisujících, kteří zasílají akadémii zprávy o duševním ruchu slovanském. 5. Vydáváním publikací o činnosti akadémie, o snahách a kulturním životě Slovanstva. Předběžná schůze o založení akadémie konala se v květnu r. 1879, na to 8. června bylo první veřejné shromáždění. Došedši vládního potvrzení ustavila se akadémie definitivně 14. prosince r. 1879. Za dobu svého nedlouhého trvání vydala akadémie již značnou řadu zajímavých publikací a pořádáním veřejných přednášek přispěla velkou měrou k šíření vědomostí o Polsku a Slovanstvu vůbec mezi italským obecenstvem. K největší zásluze akadémie dlužno přičísti, že na její podnět a zakročení byla založena při universitě v Bologni stolice dějin a literatury slovanské, jejíž prvním professorem stal se polský básník Teofil Lenartowicz.

Související hesla