Akadémie

, filozofická škola založená kolem 387 př. n. l. Platónem v Athénách; nazvána podle předměstí, jehož ochráncem byl hérós Akadémos. S filozofií se žáci seznamovali při přednáškách Platóna i dalších členů Akadémie, kteří zde mohli rozvíjet a přednášet vlastní názory (Aristotelés). Dějiny Akadémie mají tři hlavní etapy: a) v období staré Akadémie (Speusippos, Xenokratés) se škola přidržovala zejména dogmatických prvků ve filozofii svého zakladatele, důraz se kladl na filozofický význam matematiky a na další pýthagorejské motivy v Platónově učení; b) období střední Akadémie (Arkesiláos) zdůrazňovány skeptické momenty Platónovy filozofie. Tato tendence vrcholila v počátcích nové Akadémie, zvl. u Karneada, jehož učení se stalo jedním z hlavních teoretických základů celého pozdního skepticismu. V 1. stol. př. n. l. došlo v Akadémii k ústupu od skeptické orientace a postupně zde převládlo eklektické přejímání názorů různých filozofických škol; c) v posledních fázích vývoje v ní pod vedením Prokla převládl novoplatónismus, který původně vznikl mimo vlastní rámec školy. V roce 529 n. l. byla dekretem císaře Justiniána Akadémie zrušena.

Ottův slovník naučný: Akadémie

Akadémie: Akadémií z příčiny výše označené nazývá se škola stoupencův a následovníků Platónových, kteráž v dějinném vývoji v odchylné, po sobě následující odrůdy se rozdělila, tak že rozeznávati sluší akadémii starou, střední a novou, z nichž prvá založena byvši Platónem obsahuje nejprvnější žáky jeho, zvláště Speusippa, Xenokrata, Hérakleida Pontského, Filippa z Opuntu, Hestiaia z Perinthu, Menedéma Pyrrhaiského, Kratéta z Athén, jakož i Polemóna a Krantora, a nesouc se směrem dogmatickým přidržuje se přísně odkazu Platónova; druhá (střední) zahájena byvši Arkesilaem zavádí v učení Platónovo živel skeptický a čítá mezi stoupence své Lakyda, Téleklea, Euandra, Hégésina, Karneada a Kleitomacha; třetí (nová), založená Filónem z Larissy, který od skepse k původnímu směru dogmatickému vrátiti se usiloval, prohlašuje za záruku jistoty vědění samozřejmost (εναργεια). Ježto však Karneadés skepsi Arkesilaovu podstatně změnil tím, že pojmem pravděpodobnosti (probability) aspoň částečně návrat k dogmatismu možným učinil, počínají mnozí tímto filosofem třetí akadémii, k níž dále náležejí žáci Karneadovi: Kleitomachos, Métrodóros, Aischinés a Charmidas, načež následuje obyčejně čtvrtá, Filónem z Larissy založená a duchem opět dogmatickým se nesoucí, a pátá, jejíž zakladatel Antiochos z Askalónu názory akadémické s učením školy stoické smířiti a ve shodu uvésti usiloval. Ze žáků jeho vynikali: Aristos, Theomnéstos, Eudóros, Thrasyllos.

Literatura: Zumpt, Über den Bestand der philosophischen Schulen in Athen und die Succession der Scholarchen, 1843; F. Bücheler, Acad. philosoph. index Herculanensis, Greifsw. Lect. Kat. Brl. 1869; Fr. Dor. Gerlach, Commentatio exhibens Academicorum iuniorum, imprimis Arcesilae atque Carneadis de probabilitate disputationes, Gott. 1815. Dna.

Související hesla