Akkadská literatura

, zahrnuje texty vzniklé nebo tradované na území staré Mezopotámie od pol. 3. tis. př. n. l. do konce 1. tis. př. n. l., psané akkadsky (viz též klasifikační přehled jazyků) v obou dialektech (babylónštině a asyrštině) a klínovým písmem. Od 18. stol. př. n. l. jsou texty četnější a různorodější. Ve 13. stol. se upevnila literární tradice a vytvořil se literární kánon. Poté bylo tradováno pouze kanonické znění textů v literárním jazyce. Dochované spisy pocházejí z období novoasyrského, zejm. z knihovny v Ninive (7. stol. př. n. l.). Nejvýznamnější je Epos o Gilgamešovi, epos o Tukultininurtovi, mýty o činech bohů, kosmogonický epos Enuma eliš. Dále kroniky, historické a pseudohistorické legendy, královské nápisy, anály. Lyrika je zastoupena hymny na bohy, nářky, modlitbami, žalmy, méně milostnou poezií. Bohatá jsou zaklínání. Mudroslovná literatura je zastoupena bajkami, literárními spory a příslovími. K humoristické literatuře patří Dialog o pesimismu a Příběh o chudém muži z Nippuru. Česky vyšlo Epos o Gilgamešovi, Mýty staré Mezopotámie, Prameny života.

Související hesla