Albrecht II. Habsburský

, český král od roku 1437, uherský a římský král od 1438 jako Albrecht II., rakouský vévoda od 1404 jako Albrecht V.; syn Albrechta IV. Habsburského a Jany Bavorské. V roce 1411 zasnouben s Alžbětou, dcerou Zikmunda Lucemburského, sňatek 1422. Od roku 1423 zástavní držitel Moravy a markrabě moravský, předurčený dědic a nástupce Zikmunda Lucemburského. Proslul jako neústupný katolík a protivník husitů. 1437 přijat částí české stavovské obce za českého krále, proti jeho nárokům vystoupila strana Hynka Ptáčka z Pirkenštejna. 1438 korunován. Zemřel na výpravě proti Turkům. Po smrti se mu narodil syn Ladislav, zvaný Pohrobek.

Ottův slovník naučný: Albrecht II. Habsburský

Albrecht: II. (jako císař 1438 – 39, Albrecht V. jako arcikníže rakouský 1404 – 39, *1397). Osiřev po otci Albrecht IV. v 7. roce dětství měl za poručníky strýce Viléma I. a Leopolda IV., ale již ve 14. roce prohlášen za plnoletého. Ježto děd jeho Albrecht III. s bratrem svým Leopoldem III. r. 1379 o země habsburské proti úmluvám rodinným z r. 1283 se rozdělili (větev Albertinská a Leopoldinská), vládl Albrecht V. toliko v Rakousích. Čině si však naději ve smyslu úmluv rodu lucemburského a habsburského, učiněných v Brně r. 1364 mezi cís. Karlem IV. a Rudolfem IV. ve příčině posloupnosti ke koruně české, stál věrně při císaři Sigmundovi hned od počátku válek husitských a účastnil se také krvavého boje před Vyšehradem roku 1420. Zasnoubiv se pak r. 1421 s dcerou císařovou Alžbětou, již r. následujícího slavil s ní sňatek, načež hned r. 1423 Sigmundem prohlášen byl za jeho dědice a uvázal se tudy u vládu v markrabství moravském. Po smrti Sigmundově r. 1437 uznán sice v Uhrách hned (9. prosince) za krále, ale v Čechách měla se k němu toliko jedna strana, ač ovšem většina, kdežto horliví husité strany Ptáčkovy k polskému králevici Kazimírovi se klonili, jakkoli Albrecht byl se zavázal v Jihlavě r. 1438 hájiti země při kompaktátech a zápise císaře Sigmunda. V Němcích zvolen jsa téhož roku (19. března) za císaře a v Praze (29. čce) na krále korunován učinil 1439 s Polskem příměří ve příčině Čech a vytáhl pak ihned do Uher proti Turkům, kde však nebezpečně onemocněl. Spěchal nazpět do Vídně, ale umřel 28. října v Nesmilech (Langendorf) zůstaviv ovdovělou Alžbětu, jíž teprve 22. února 1440 narodil se syn Ladislav. Jako arcikníže rakouský obdržel Albrecht r. 1426 od cís. Sigmunda Dolní Bavory po vymření tamních Wittelsbachů jsa synem Johanny, sestry posledního vévody dolnobav. Jana. Ale dědictví toho opět se vzdal po některých sporech s Wittelsbachy hornobavorskými. Povahou svou byl Albrecht panovníkem rozumným a přísným, u věcech náboženských pak rovněž jako otec jeho horlivým obhájcem jednoty církevní. Lp.

Související hesla