Alegorie

1. filosofie z řeckého allegorein - mluvit obrazně; jinotaj – symbolický obraz nebo příběh; způsob literárního nebo výtvarného vyjádření myšlenek, obecných pojmů a událostí za pomoci smyslově názorných obrazů. K nejstarší literární formě alegorie patří bajka. Základy alegorie jako hermeneutické techniky položili stoikové, rozpracována byla Filónem Alexandrijským při interpretaci starozákonních textů. Christologické interpretaci starého zákona sloužila alegorie v raném křesťanství (Órigenés). Ve filozofii byla alegorie jedním ze zdrojů rozvoje hermeneutické filozofie; 2. výtvarné umění více či méně konvenční ztělesnění abstraktní myšlenky pomocí děje nebo jednotlivé postavy. Zvláštní rozvoj alegorie v obdobích manýrismu, baroka a v historismu 19. století.

Ottův slovník naučný: Alegorie

Allegorie (z řec.), čes. jinotaj, slove v malířství, sochařství, mimice, básnictví a řečnictví označení nějaké věci neb pojmu jiným, a sice takovým, jenž svou podobností dovede vystihnouti a na mysl přivésti pojem míněný. V tomto širším smysle jsou allegorie i metafora, personifikace a p. V užším smysle zoveme allegorií vůbec smyslně obrazné vyjádření, t. j. vyjádření nadsmyslného pojmu neb soudu (všeobecného, abstraktního) příslušným pojmem neb soudem smyslným (zvláštním, konkretným). Zmíněná umění výtvarná užívají allegorie buď prostě symbolicky (attributivně) naznačujíce pojem, kterýž má býti vyjádřen, jistým obrazem (na př. mír olivovou ratolestí), neb zosobením (plasticky), zobrazujíce jej osobností (na př. ctnost vážnou paní a p.). Poněvadž však v obou případech nebývá dosti zřetelnosti, pomáhají si smyslnými příznaky a přívlastky, které jsouce všeobecně známy mají uznaný význam (tak zv. attributy), na př. pro allegorii spravedlnosti mají pásku přes oči, meč. váhy atd. Jinak zacházejí s allegorií umění slovesná. Na rozdíl od příbuzných figur zobrazuje básnická allegorie celý děj a sice tak, že obraz přichází ku platnosti hlavní, myšlénka pak sama ustupuje do pozadí. Vznik její z přirovnání a metafory ukáže nejlépe příklad: »Ty's Israele jako vinný kmen z Egypta přenesl, jej chránil a množil«... jest básnické přirovnání; »Ty's (Israele) vinný kmen z Egypta přenesl, jej chránil a množil« řečeno metaforicky. Jakmile intensivněji zesmyslňujeme nejen Israele-vinný kmen, nýbrž jeho usazení v Palestině, šíření atd. obrazy (analogickými z révy), povstane allegorie: »Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl; vyhnal's pohany a vsadil's jej. Uprázdnil's mu a učinil, aby se vkořenil i zemi naplnil. Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho převýšilo i nejvyšší cedry. Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své« atd. (Žalm 80., 9-17.) Má-li býti allegorie ozdobou básnickou, musí býti názorná, srozumitelná, nápadná. allegorie poetická nesmí naváděti k uhadnutí konvenienčními attributy, jako umění výtvarná; allegorie poetická musí mluviti sama svou živostí a výrazností. Včasná allegorie krášlí báseň, hromadění i zdařilých allegorií (v pozdních plodech Goethových, Dantových, Miltonových a zvl. Voltaireových) jest psychologicky nezáživno. Nejvíce rozšířenou jest allegorie v básnictví orientálním. Bible má hojně dokladů k ní (Žalm 80., 9-17.) a více ještě vnutila ji pozdější allegorická methoda vykladací, zvl. za středověku oblíbená. Ve středověkém umění a literatuře všech národů slavila allegorie nejhlučnější triumfy v náboženskodidaktických a rytířských plodech všeho druhu. Tehdy také dospěla největšího rozšíření allegorie jako samostatný druh básnictví epického (román de la Rose aj.), řídčeji lyrického a dramatického, ač původ její jest starší (v staré lit. indické a vůbec orientálních, odtud v řecké a římské). V této formě jest poetická cena její pochybna. Rozeznávána tu 1. allegorie anthropomorfistická (člověkotvárná), jež zrcadlí poměry lidské ve smyšlených událostech ze života zvířat, rostlin i nerostů. Sem patří pozdější bajka vůbec. V české lit. jsou allegorie anthr. Nová rada p. Smila Flašky z Pardubic, Rada zvířat, M. Klácela, Ferina Lišák a K. Vinařického Sněmy zvírat. 2. allegorie umná, zosobňující pojmy abstraktní, na př. Ctnosť, Spravedlnost, Vlasť a p. Takovou jest stč. báseň Alanus čili O mravném obnovení původní dokonalosti člověka. Spor duše s tělem, C. Tovačovského Hádání Pravdy a Lži o kněžské zboží a J. A. Komenského Labyrint světa a ráf srdce. Z novější literatury hlásí se k allegorii umné S. Čecha Slavia a Petrklíče a také A. Heyduka Dědův odkaz. Nebeský ČM. 1848 (alleg. skladby v rkpu Májového snu); Blümmmer, Uber den Gebrauch der Allegorie in den bildenden Künsten, Freiburk 1881; Frank, Darstellung u. Deutung der Allegorien, Hamb. 1880. .

Související hesla