Alfonso XII.

, španělský král z dynastie Borbón. Po odstoupení Amadea I. v roce 1874 byl monarchisty prohlášen králem. Potlačil karlistickou opozici a Dona Carlose přinutil k emigraci. 1876 vyhlásil ústavu, která zavedla dvoukomorový parlament a náboženskou svobodu.

Ottův slovník naučný: Alfonso XII.

Alfons: XII. (1870 – 1885), král španělský, syn královny Isabelly II-a Františka z Asisi. Po revoluci r. 1868, která počala vypuzením král. Isabelly II-ze Španělska, strávil 2 léta v Paříži a 4 ve vídeňském Teresianu, načež navštěvoval po nějaký čas vojenskou školu v anglickém Sandhurstě. Poněvadž se matka vzdala trůnu v jeho prospěch, vydal koncem roku 1874 proklamaci, ve které hájil svých nároků na trůn španělský. Byv měsíc po dokonání 17. roku Martinezem Camposem v Murviedře provolán za krále španělského, přistal v lednu 1875 v Barceloně a brzo na to slavil vjezd do Madridu. Již tehdy budilo pevné a jisté vystupování královo obdiv, který vzrostl, když se osobně účastnil potlačení karlistického povstání 1875 a 1876, jakož i několika vojenských vzpour, v nichž ukázal také své nadání vojenské. Roku 1878 zasnoubil se s Marií de las Mercedes, dcerou vévody Montpensierského (švakra Isabellina), která však zemřela za šest měsíců, načež pojal Marii Kristinu Rakouskou, dceru arciknížete Karla Ferdinanda, bývalou abatyši teresiánského ústavu v Praze, která mu porodila dvě dcery. Oposice v zemi proti Alfovi neutuchla, ano i o jeho život usilováno. První attentát podnikl na něj dne 25. řijna 1878 Oliva y Moncasis bambitkou, druhý dne 30. pros. 1879 Gonzalez, střeliv také nadarmo dvakráte po králi. Přes to však Alfons nepozbyl osobní statečnosti, což dokázal znovu r. 1883, když vraceje se z návštěvy od císaře Viléma, který jej byl jmenoval náčelníkem pluku hulánského, v Paříži statečně a důstojně snesl hrubé demonstrace lidu pařížského. Obliba jeho v lidu pak ještě více vzrostla, když za cholery r. 1885 navštívil místa pohromou touto stižená, V politice zahraničné opíral se o Rakousko a Německo, a doma panství své upevňuje, získal časem mnohé odpůrce své dynastie. Chřadnuv vůčihledě od r. 1883 na prsní neduh, zemřel 25-list -1885. Teprve po jeho smrti narodil se dne 17. kv. 1886 syn, také Alfons nazvaný. – Alfons byl panovník šlechetný a pokroku milovný a snažil se novými smlouvami obchodními a celními, zvelebováním průmyslu a rolnictví blahobyt v zemi povznésti a péčí o školství vzdělanost v lidu šířiti. O smýšlení jeho nejlépe svědčí, že za něho panovala v zemi úplná svoboda tisku.

Související hesla