Ali Paša Tepelenský

, separatistický vladař v severozápadních částech Osmanské říše. Vládl 1788 – 1822. Využil úpadku ústřední moci k získání nezávislého postavení na sultánovi. Disponoval vlastní armádou a loďstvem, udržoval diplomatické styky s cizími mocnostmi. V roce 1822 byl přinucen ke kapitulaci, zavražděn v Janině.

Ottův slovník naučný: Ali Paša Tepelenský

Alí: Alí, paša janinský (*1741 – †1822), z kmene toskických Liapů, syn Muchtára paše tepelenského v Epiru, dobrodruh, který svým neobyčejným nadáním, lstí a bezohledností dospěl k vrcholu moci despotické. Ztrativ v útlém věku otce, jenž před smrtí hrabivými sousedy oloupen o všecky statky, dovedl toho, že Porta mu zase k nim pomohla. V čele najatých kleftů vpadl do Tepelenu, zavraždil vlastního bratra a obviniv matku z otrávení jeho zavřel ji. Portě pomohl pokořiti několik odbojných vasallů a konal jí ve válce proti Rusku a Rakousku r. 1787 tak dobré služby, že ničeho nenamítala, když r. 1788 lstí a podplácením zmocnil se pašalyku janinského. Alí šířil od té doby moc svou vždy více, r. 1803 podrobil Sulioty a vládl pak Albanií, Epirem, Thessalií a jižní Makedonií, od r. 1807 v skutku neobmezeně, leda že roční poplatek do Cařihradu odváděl; Anglie, Francie a Rusko měly své generální konsuly při dvoře jeho. V době nejvyšší moci jeho, v létech 1815 – 20, páčen počet vojska jeho na 100.000 mužů. Alí při vší krvelačnosti své osvědčil se panovníkem dobrým, učinil konec krvavým půtkám mezi Albanci, bděl přísně nad pořádkem a bezpečností, stavěl důkladné silnice; s křesťany nakládal mírně. Konečně sultán Mahmúd II. prohlásil Alího za odbojníka a vypravil proti němu vojsko. Jsa po dlouhou dobu obležen v Janině odhodlal se Alí po hrdinném odporu 10. ledna 1822 ke kapitulaci; zaručena mu sice bezpečnost života i jmění, ale nedrženo mu slova a Alí 5. února zavražděn. Hlava jeho po dlouhou dobu byla vystavena na cimbuří seráje. V paláci Alí ho nalezeno 10 millionů zl. hotových peněz.