Alkajská strofa

, čtyřverší složené ze dvou jedenácti-, jednoho devíti- a jednoho desetislabičného verše. Alkajskou strofu užívali např. Sapfó, Horatius. Název podle antického básníka Alkaia.

Ottův slovník naučný: Alkajská strofa

Alkajská strofa, nazvaná takto po svém původci, aiolském básníku Alkaiovi, má tvar:

∪ / – ∪ / – ∪ / – ∪ ∪ / – ∪ / –

∪ / – ∪ / – ∪ / – ∪ ∪ / – ∪ / –

∪ / – ∪ / – ∪ / – ∪ / – ∪ /

– ∪ ∪ / – ∪ ∪ / – ∪ / – ∪

Jest tedy verš první a druhý logaoedské pětistopí na konci skrácené či katalegované (avšak jen zdánlivě; neboť vlastně doplňuje se v úplné anakrusi verše druhého a třetího) s předrážkou a sluje alkajský verš jedenáctislabičný (hendekasyllabos); třetí verš jest úplné čtyřstopí trochejské s anakrsí a nazývá se alkajský verš devítislabičný (enneasyllabos); poslední jest plné čtyřstopí logaoedské a sluje alkajský verš desutislabičný (dekasyllabos). Stoupající rhythmus strofy této, jako vůbec všech řad od anakruse počínajících, dodává jí rázu živého a mužného; proto se zvláštní oblibou užíval strofy té římský básník Horatius k básním obsahu vážného, ale přísnějších držel se pravidel při stavbě strofy této než vzor jeho, Alkaios. Za anakrusi totiž z pravidla užil slabiky dlouhé, za druhý trochej v prvních třech verších vždy položil spondej a v prvních dvou verších za první délkou třetí stopy (daktylu) nikdy neschází caesura. Za příklad stůjž překlad 8. strofy Horatiovy ody 35. z knihy I. (dle Štolovského): Jdoucího zachraň v kraj světa Caesara protiv Britannům nám i junův svěžích roj, jenžto východním přináší strach krajinám, moři též rudému. Knr