Almorávidové

, berberská dynastie; od poloviny 11. stol. ovládla značnou část severní Afriky. Její moc byla založena na radikálním obrodném hnutí, které vzniklo mezi Berbery kmene Sanhádža a jež založil Abdulláh Ibn Jásín. Své učení šířili slovem i mečem. Pod vedením Júsufa Ibn Tášufína se obrátili na sever a ovládli Maghrib, od roku 1062 se Marrákeš stal jejich sídelním městem. Almorávidové byli pozváni na Pyrenejský poloostrov k boji s křesťany, 1086 po vítězství u Badajozu (Zalláka) se zmocnili vlády nad muslimskou částí poloostrova. V roce 1147 bylo jejich panství zničeno vpádem Almohádů.

Ottův slovník naučný: Almorávidové

Almoravidé viz Moravidé.

alMorávidé (z ar. al-murábit, t. j. hraničáři, ve významu náboženském jaksi ten, kdo stojí na stráži islámu), název arabské sekty náboženské, později berberské dynastie, jež vládla od r. 1055 – 1147 nejprve v Marokku a dále i nad částí Španělska. Zakladatelem náboženským byl Ibn Jásín, missionující mezi berberskými kmeny mezi Senegalem a Atlasem. Prvním politickým náčelníkem byl Abú Bekr, jenž jest zakladatelem Marokka (r. 1062). Nástupce tohoto Júsuf ben Tášifén byv pozván na pomoc emírem sevillským přenesl nadvládu al-Mlmoravidů do Španělska, když byl r. 1086 porazil křesťany u Sallaky a v zápětí podrobil si celé arabské Španělsko. Ale dlouho netrvala vláda al-Mlmoravidů, jejichž nástupci stali se v Africe i ve Španělsku al-Mohadovci. Srv. Dozy, Geschichte der Mauren in Spanien (Lips., 1874). Dk.

Související hesla