Alžběta Pomořanská

, česká královna a římská císařovna; dcera pomořanského vévody Bogislava V. (1318 nebo 1319 – 1373) a Alžběty († 1361), dcery polského krále Kazimíra III. Velikého; čtvrtá manželka císaře Karla IV. V roce 1363 byla korunována českou královnou a 1368 římskou císařovnou. Matka Zikmunda Lucemburského a vévody Jana Zhořeleckého. Proslula svou krásou a fyzickou silou.

Ottův slovník naučný: Alžběta Pomořanská

Alžběta: ., čtvrtá manželka cís. Karla IV., dcera Bogislava V. vojvody pomořského čili kašubského, vnučka krále polského Kazimíra. Svatba Karlova s Alžbětou pomořskou slavena na dvoře krále polského v Krakově nejspíš v měsící dubnu 1363 a oslavil ji přítomností svou také král uherský Ludvík. Roku 1368 (1. listop.) korunována Alžběta. v Římě od papeže Alexandra III. na císařovnu, při kteréž příležitosti Karel IV. spolu s chotí svou založil v tom městě hospic pro poutníky z Čech, který tam dosud trvá byv v našich létech obnoven. Alžběta porodila Karlovi pět dětí, z nichž nejstarší dcera Anna (*11. května 1366) stala se manželkou Richarda II. krále anglického, nejstarší pak syn byl Sigmund (nar. 14. ún. 1368), ostatní Jan Zhořelecký (nar. 1370), Karel (nar. 1372 a zemřelý po roce) a konečně Marketa, která přišla na svět r. 1373 v 58. roce věku otcova. Císařovna Alžběta po smrti manželově žila ve Hradci Králové a tam také zemřela 14. února 1393. Tělo její přivezeno do Prahy a pohřbeno ve chrámě sv. Víta ve hrobce královské, vedlé manžela jejího, císaře Karla. Ve Hradci zachovaly se po ní některé drahocenné věci, totiž hedvábný pás s bohatým stříbrným kováním s českými průpovídkami milostnými, bezpochyby dar manželův, a 24 lžíce z jalovcového dřeva se stříbrnými řapy rytbou a emailem zdobenými, z nichž na 16 jsou nápisy české obsahující dílem kratičké modlitby nebo mravoučná pravidla. (Popis v Pámátkách arch. II. 180.; vyobr. na .) Paní ta vynikala neobyčejnou silou; lámalať silné nože rytířské a kuchyňské rukama jako mrkev, pancíře rytířův a dvořanův císařových roztrhávala ve dví shora až dolů, i také nové podkovy rozlamovala v rukou. Beneš z Weitmile, jenž to vše vídával, podotýká, že císařovna provozovala své siláctví před knížaty a pány, ale nikdy jindy, než když císař si toho přál. Zdá se, že císařovna Alžběta také později na vdovském svém sídle příležitostně na odiv stavěla sílu svou, neboť Bienenberg (Königgrätz 193) nejspíš z domácí tradice dodává k tomu nový způsob, totiž že svijela cínové talíře jako papír. Nk.

Související hesla