Alžír

, arababsky Džazá’ir, francouzsky Alger – hlavní město Alžírska, významný přístav u Středozemního moře; 2,6 mil. obyvatel, aglomerace 3,7 mil. obyvatel (1998). Největší hospodářské, obchodní a kulturní středisko státu. Převažuje průmysl strojírenský, petrochemický, potravinářský a chemický. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště, metro. Univerzita (1879, 1974). Arabská část města si uchovala tradiční stísněný charakter křivolakých uliček. Vévodí jí pevnost Kasba, sídlo dvou posledních tureckých vládců, která je od roku 1992 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. – Alžír založen v 10. stol., v 16. – 17. stol. centrum středomořského korzárství. V roce 1830 obsazen Francouzi, 1943 – 44 sídlo prozatímní francouzské vlády; od 1962 hlavní město Alžírska.

Ottův slovník naučný: Alžír

Alžír, z arab. al-Džezáir (= ostrovy), franc. Alger [alžé], špan. Argel, hlavní město Alžírska, vedlé Káhiry a Alexandrie nejdůležitější město africké, zvedá se asi uprostřed pobřeží alžírského (pod 3° 5' v. d.) na stráních příkrého vrchu na záp. břehu prostorného zálivu, naproti mysu Mátifu. S moře jest příjemný pohled na město, jež skvějíc se všecko bělostí uprostřed bujné zeleni dle poetického rčení arabského sluje »diamantem zasazeným do smaragdų; nad městem trůní Kasba, bývalá tvrz a sídlo dejů alžírských, vládnoucí všemu městu ve výši 124 m nad hladinou mořskou. Alžír rozdělen jest ve dvě části: město staré čili horní, arabské, a nové čili dolní, evropské. Kromě několika mešit skládá se nové město z vládních budov, velkých, výstavných, z části i pětipatrových domů, skladišť, loděnic, továren, prostorných náměstí a ulic, v nichž obývají Francouzi a četní evropští cizinci. Velikým střediskem všeho ruchu společenského i obchodního jest Vládní náměstí (Place du Gouvernement, dříve Pl. Royal), šírý obdélník uprostřed města se sochou vévody Orléanského, platány a oranžovníkv posázený, plynem osvětlený, rovnající se vůbec nejkrásnějším náměstím. Jiná náměstí jsou: Place de Chartres s každodenními trhy, kde lze nejlépe poznati všeliké plodiny zemské, Mahonské čili Rybářské náměstí, Place ďIsly, Palácové čili Arcibiskupské náměstí a konečně největší ze všech Place d'Armes čili Báb-el-Védské náměstí na sev. konci města, kde dotýká se bývalých zahrad dejových, nyní Marenžskými sady zvaných, nejkrásnější to promenády alžírské. Tři hlavní třídy protínají město dolní: Báb-el-Védská a Báb-Azúnská, rovnoběžné a 700 m dl., a Námořní ulice (Rue de la Marine), všecky k přístavuse táhnoucí. Obroubeny jsouce s obou stran stinným loubím poskytují chodcům vítané ochrany proti vedru a jsou hlavními tepnami všeho obchodu. Znamenitostí dolního města jest Boulevard de la République (dříve B. de ľimpératrice), rozkošný to taras 1200 m dl., s jednou toliko řadou skvělých, k moři obrácených domů, spočívající na půl čtvrta stu oblouků, v nichž zřízeny sklady a krámy, vystavěný nákladem 8 mill. franků od Angličana Mortona Peta v l. 1860 – 1866. (Viz popředí našeho vyobrazení na příloze.) Rovněž zajímavo jest staré město co do výstavnosti i obyvatelstva arabské, jež s novým spojuje příkrá, úzká, křivolaká Kasbaská ulice vedoucí nahoru k tvrzi dejů. Jest to pravý labyrint těsných, nečistých, temných, křivých, často příkrých a schody opatřených, někde i překlenutých a jen 1,5 m širokých ulic, jejichž čtvercové, hmotné, nahoře ploché domy s malými. zamřežovanými okénky a horními patry často do ulice přečnívajícími nepravidelně nad sebou se kupí spíše žalářům se podobajíce nežli obydlím volných lidí. Náhradou za všeliké nepřijemnosti jest však chlad stále zde panující. Avšak již i sem zasáhl vliv Francouzů, kteří zde zřídili veřejné lázně, hôtely, kavárny a j. Vůbec poskytuje Alžír pohled rozkvétajícího města osadního, kdežto jiná města alžírská dosud zachovávají ráz měst orientálských, kromě několika stavení vládních. Velikou péči a náklad věnovala vláda francouzská přístavu, jenž za bídné správy tureckých dejů, jako Alžír vůbec, byl zanedbán. Vzhledem k vojenské a obchodní důležitosti města starý přístav nikterak nedostačoval a proto Francouzi založili nový učinivše z A-u přístavní místo prvého řádu. Ke staré hrázi (700 m), spojující čtyři skalnaté ostrovy (dle nich nazván Alžír) s městem, kterou Chairud-dín roku 1525 dal vystavěti od zajatců španělských, připojili dvě nové, zevní 1235 m a vnitřní 210 m dlouhou, a ty tvoří dva přístavy: vojenský, hlubší, pro 40 válečných lodí, a obchodní pro 300 lodí, zaujímajíce prostor jako sám Alžír a hájeny jsouce několika znamenitými opevněními, tak že Alžír s mořské strany pokládá se za nedobytný. Ale i s ostatních stran jest značně opevněn. Kdežto staré zdi hradební neměly více nežli 1700 m zdélí, jsou nyní rozepjaty na 3,4 km a kromě toho chráněny tvrzemi, jež se zovou: na sev. Fort de la Marine, na vých. Báb-Azúnská tvrz, na jihu Fort National (dříve Impérial) a na západě Fort Vingt-quatreheures. – Jsa hlavním místem gen. gouvernementu soustřeďuje Alžír v sobě vyšší úřady správní, politické, soudní, vojenské a církevní, zejména jest sídlem generálního guvernéra, prefekta, appellačního, obchodního a smírčího soudu, kanceláře arabské, arcibiskupa (od r. 1867), konsistoře protestantské a israelitské, generálního štábu, admirality, ředitelství dělostřeleckého a ženijního, vojenského ústavu topografického a geodaetického, komory zemědělské a obchodní, vrchních úřadů celního, finančního, poštovního, lesního a j. Dále jsou zde četné konsuláty, banka, akademie veřejného vyučování, lyceum (v býv. kasárnách janičarských), kollegium arabskofrancouzské, lékařská a lékárnická škola, jakož i mnoho jiných literárních a vědeckých ústavův a škol rozličných stupňů, francouzských, arabských ažidovských, bursa, nemocnice, spořitelna, četné jiné ústavy dobročinné a j. Z mnohých pozoruhodnějších budov alžírských vynikají: kathedrála sv. Filipa slohu arabského, velmi ozdobný palác arcibiskupský téhož slohu, francouzský chrám protestantský se školou, množství malých a čtyři velké mešity (Džema-el-kebír), 14 synagog, Mustafův palác v nejčistším slohu arabském s bohatou ornamentikou, v němž se nalézá veřejná bibliotéka, museum a náhrobek Hasana agy, obhájce Alžíru proti Karlu V. r. 1541, několik divadel (mezi nimi Národní) a starších paláců, nádražídráhy alžírsko-oranské, výstavní bázár domácího průmyslu, opevněný maják a některé velké kasárny. Ctyři vodovody zásobují město vodou skýtajíce 23.880 hl za hodinu. Průmysl města není valný záležeje ve výrobě věcí hedvábných, koberců, vlněných tkanin, ručnic, zboží zlatnického. sedlářského a hodinářského; též jsou zde některé parní továrny, hlavně mlýny k zásobování vojska. Co do obchodu jest Alžír prostředníkem největší části osady; vyváží se především vlna, vosk, datle, pomoranče. zvláště pak mnoho zeleniny, dováží se víno, líhoviny, olej, tkaniny, nábytek, nádobí, papír a j. S Marseillem jest Alžír spojen podmořským telegrafem. Obyvatelstvo Alžíru rychle se množí: roku 1838 napočteno 30.395 duší, mezi tím 18.387 domácích obyvatelů, neboť po dobytí jeho Francouzi mnoho Turků se odtud vystěhovalo; r. 1866 měl již 59.145 obyvatelů, r. 1881 napočteno 70.747 duší, z nichž 40.000 bylo Francouzův a cizincův, a r. 1886 71.199 obyv. Krásou své polohy, půvabem nejbližšího okolí, jež pokrytojest sady platánovými, granátovými, pomorančovými, vavřínovými a množstvím pěkných letohradův, a příjemností, mírností podnebí (prům. roční teplota + 20° 6' C.) stal se Alžír oblíbeným a v zimě velmi navštěvovaným klimatickým léčebným místem.Alžír stojí na místě římské osady Icosia. jež pobořena byvši od Vandalů přišla v zapomenutí, až v 1. polovici X. století Bologín Zírídovec znova zde zřídil a opevnil město Džezáir-benMezgána; ale v obecnou známost vešlo teprve po vypuzení Maurů ze Španěl, kteří zde se usadivše učinili z něho peleš loupežnickou a pravou moc námořní na postrach všech zemí na Středozemním moři. Francouzi opanovali je 5. čce 1830. Ostatně dějiny města v jedno splývají s dějinami Alžírska. f. Dodatky Pokračuje dále na dráze roskvětu hlavně ve dvou směrech, jako obchodní město a klimatické lázně stále hojněji nemocnými a turisty vyhledávané. K tomu přispívá pravidelné spojení s Marseillí (každodenně) a s ostatními přístavy sev.-africkými (jednou sa týden) i rozvíjející se síť železniční do Oránu (426 km) a Constantiny (464 km). Obyvatelstvo se množí, takže po připojení několika okolních obcí má Alžír nyní 154.049 obyv. (1906). Jmenovitě Židé (r. 1901: 10.822) získávají v obchodě a průmysle nejdůležitější posice.

Související hesla