Alžírsko

, Alžírská demokratická a lidová republika, arabsky Al-Džumhúríja al-Džazá’iríja ad-Dímúkrátíja aš-Ša’bíja – stát v severní Africe na pobřeží Středozemního moře; 2 381 741 km2, 29,3 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 12 obyv./km2 , hlavní město Alžír (2,6 mil. obyvatel, 1998); úřední jazyk je arabština, měnová jednotka 1 alžírský dinár (DZD) = 100 centimů. Administrativní členění: 48 krajů (vilájetů). – Obyvatelstvo tvoří Arabové (asi 83 %) a arabizaci podléhající Berbeři (17 %), spojení islámem (státní náboženství). Asi 50 000 Evropanů (hlavně Francouzů). Mladá populace s vysokým přirozeným přírůstkem. Značná nezaměstnanost, emigrace za prací do zemí EU. Střední délka života mužů 67 a žen 69 let. Negramotnost 38,4 % (1995). Ve městech žije 56 % obyvatel (1995). – Severní část státu prostupuje horská soustava Atlasu. Pobřežní Malý Atlas (Tell-Atlas; nejvyšší Lalla Khedidja, 2 308 m n. m.) je oddělen náhorní plošinou slaných jezer (šotů) od Velkého či Saharského Atlasu (Džebel Chélia, 2 328 m n. m.). Většinu území dále k jihu zaujímá poušť Sahara, v níž se zvedají skalnaté horské masívy Ahaggar (Tahat, 3 005 m n. m.) a Tassili-N’Ajjer. Jen v Malém Atlasu jsou stálé řeky tekoucí do Středozemního moře, jinak jen suchá údolí (vádí, oued) s občasnými toky. Významné zásoby podzemních a artéských vod. Na severu je podnebí subtropické středomořské se suchým létem, na jihu subtropické až tropické, suché kontinentální, s nedostatkem srážek. V pobřežních oblastech na severu rostlinstvo středomořského typu, na jihu v pouštích významnější kulturní porosty jen v oázách. – Průmyslově zemědělský stát s významnými nerostnými zdroji. Hrubý národní produkt (1500 USD/obyvatele, 1987) vytváří asi z 30 % těžba a zpracování energetických surovin. Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva (23,8 %, 1991) činí v zemědělství 24 % , v průmyslu asi 27 %. Přibližně 82 % území pokrývá poušť. Obdělává se 3,4 % rozlohy státu, pastviny tvoří 13,3 % území. Pěstují se hlavně obilniny (pšenice, ječmen), brambory a zelenina, olivy, datle, citrusy. Pastevní chov ovcí a koz. Alžírsko není potravinově soběstačné. Světově významná je těžba zemního plynu (65 mld. m3, 1998, sedmé místo na světě), ropy (38,1 mil. t) a rtuti, dále rud železa a fosfátů. Průmysl hutnický, chemický, potravinářský, textilní. Doprava se opírá o síť silnic. – Ve starověku bylo osídleno Berbery, kteří vytvořili numidské království; 40 př. n. l. území připojeno k římské říši. Od 7. stol. islamizováno, 787 – 911 vládli Rustumovci, později součást říše Fátimovců, Almorávidů a Almohádů, 1235 – 1554 vládli Abdalwadovci. Začátkem 16. stol. bylo pobřeží dobyto Španěly. Korzárští bratři Arúdž a Chajruddín Barbarossové za pomoci osmanských Turků Alžírsko osvobodili. Alžírsko se formálně stalo součástí Osmanské říše, avšak zůstalo zcela autonomní pod vládou korzárských dejů. 1830 Francie zahájila intervenci, proti níž se 1832 – 47 postavil Abd al-Kádir. Po jeho porážce Francie stabilizovala svou správu a podporovala systematickou kolonizaci. Proti francouzské nadvládě se po 1. světové válce postavilo alžírské národní hnutí, jehož aktivita vyvrcholila v alžírské válce 1954 – 62. V roce 1962 se po dosažení nezávislosti stala vládnoucí politickou stranou Fronta národního osvobození (FNO). 1962 – 65 u moci prezident Ben Bella, 1965 – 78 po vojenském převratu Huari Bumedien, 1979 – 92 prezident Benžedíd Šadlí. Konec 80. let probíhal ve znamení rostoucího společenského napětí (revolta v říjnu 1988 vyvolána zásobovacími potížemi potlačena armádou) a aktivizace zastánců radikálního islamismu. 1989 přijata nová ústava. 1990 ve volbách do místní správy porazila Islámská fronta spásy (FIS) dosud hlavní politickou sílu země Frontu národního osvobození. V prosinci 1991 vyhrála FIS první kolo parlamentních voleb. 1992 (leden) armáda převzala moc, prezident Šadlí podal demisi, byl vydán zákaz činnosti politických stran a nastolen mimořádný stav. V čele Nejvyšší státní rady stanul Muhammad Budijáf (zavražděn v červnu 1992). Na vlnu atentátů (většinou za nimi stála Ozbrojená islámská skupina (GIA)) reagovala státní moc represemi. 1994 jmenován prezidentem Lamín Ziruál (* 1931). Pokusy o řešení krize a zastavení násilí byly neúspěšné. V roce 1995 byl Ziruál ve všeobecných volbách zvolen prezidentem. Situace v zemi však nadále byla kritická (1998 Ziruál odstoupil). 1999 zvolen prezidentem Abdalazíz Buteflika. Prosadil všeobecné hlasování o národní usmíření, které dalo šanci islámským radikálů složit k lednu 2000 zbraně. – Alžírsko je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený obyvatelstvem na 5 let. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který se skládá z Národního lidového shromáždění (380 členů, funkční období 5 let) a Rady národa ( 144 členů, funkční období 6 let). Poslední parlamentní volby se konaly 5. 6. 1997. Prezident Abdalazíz Buteflika (* 1937).

Tabulka: Alzirsko- Predstavitele
PREZIDENTI
1962 – 1965 Ahmed Ben Bella
1965 – 1978 Huari Bumedien (do 1976 předseda Revoluční rady)
1979 – 1992 Benžedíd Šadlí
1992 – 1994 kolektivní hlavou státu Nejvyšší státní rada (předsedou Alí Husajn Káfí)
1994 – 1999 Lamín Ziruál
od 1999 Abdalazíz Buteflika
 
Související hesla