Amadis Waleský

, Amadís de Gaula – prototyp španělského rytířského románu, který se bohatě rozvinul v 15. a 16. stol. Vzešel ze středověkého francouzského artušovského románu, ale jeho první verze pocházejí snad z Portugalska. Autorem prvního dochovaného textu je Španěl García Ordóñez de Montalvo; v roce 1508 vydal čtyři knihy, z nichž první tři, patrně s jistými úpravami, převzal a čtvrtou z největší části sám sepsal. Česky vyšly první tři jako Příběhy chrabrého rytíře Amadise Waleského. Ve Španělsku se toto dílo dále rozrůstalo až na více než 20 svazků a mělo i různá pokračování. Kritikou tohoto díla i dalším krokem ve vývoji španělské literatury je Cervantesův Don Quijote.

Ottův slovník naučný: Amadis Waleský

Amadis de Gaula (Amadis Galský) jest hrdinou pověstného rytířského románu t. jm. z konce středověku, jenž jsa značně oblíben, rozšiřován a napodoben, zvláště v XV. až XVII. stol., nemálo přispěl ku vzdělání moderního románu na základě středověkého vypravování o dobrodružstvích. O původ jeho posud se hlásí Španělé, Portugalci, Francouzi a Angličané, snad stejným právem. Vzniklať nejspíše (dle L. Braunfelsa) nehistorická pověst o Amovi ve Walesu, kterou severní Francie vzdělala poeticky (v román či epos?) a Portugalci asi v pol. XIV. stol. v román prosaický. Na ten odvolává se aspoň nejstarší posud známý špan. román A. d. G. od Garcíe Ordoňeza de Montalvo (ukončený kolem r. 1470 a tištěný 1492 až 1505), udávaje za původce jeho jakéhos Vasca de Lobeyra (†1403, dle jiných již 1325), ač posud bezpečné zprávy o tom nemáme. K četným dobrodružstvím původního románu přidána záhy nová. Již Montalvo přidal mezi r. 1490-92 k prvotnímu složení svému o 4 knihách knihu pátou o Esplandianovi, synu Amadisově, a jiní řídili se jeho vzorem: Paez de Ribera přibásnil knihu šestou o Florisandovi, Juan Diaz mezi r. 1514-37 knihu VII. a VIII. o Lisuartovi Řeckém a j., Feliciano de Silva, Pedro de Lujan a j. připojili dalších 6 knih. František I. francouzský dověděl se za svého zajetí v Madridě (1525-26) o prvních 8 knihách Amadisa, a jeho popudem převedl ďHerberay Sieur des Essarts oblíbený román do franc. (1540-1548) a odtud do hojných literatur cizích. Brunet (Manuel du libraire) vypočítává již 10 známých franc. přeložení Amadisa a počet ten stále roste. Nejznámější jest překlad X.-XII. knihy od Gillesa Boilleau (1552) a XIII.-XIV. kn. od Jacq. Gohoryho a Guill. Auberta. K nim druží se v XVI. stol. samostatné franc. pokračování Ant. Tyrona (XV. kniha) a Chappuysa (XVI.-XXI. kn.), v XVII. věku Gilb. Saulnier Sieur du Verdier, kterýž složil r. 1626 Le Roman des Romans, ou la Conclousion de l'Amadis etc. o 7 svazcích. Tak rozšířen konečně A. d.G. až na 25 knih, oslavujících každého člena široce rozvětvené rodiny Amadisovy a obliby jeho neubývalo přes hanlivé hlasy mnohých ani v stol. XVII. (sprac. Du Bellay, Et. Pasquier, Mme de Sévigné, Lafontaine a j.), ani v XVIII. (zmodernisované výtahy od Mlle de Lubert, hraběte de Tressan a j.); ba ještě v XIX. st. spracoval Amadisa poeticky Creuzé de Lesser (Pař. 1813). Z Francie a Španěl putoval Amadis záhy k jiným národům: V Italii znám již koncem stol. XV. a básnicky spracován vedlé jiných od Bernarda Tassa Amadigi di Francia roku 1560 a j. V Anglii rozšířen již od roku 1619 a známost jeho obnovena ještě v XIX. stol. od Stewerta Rosea (A. de Gaul, a poem in three books, Londýn 1803) a od Southeye (v Lond. 1872 ve 3 svazcích). Rovněž záhy poznali jej Hollanďané, a překlad německý počal vycházeti již r. 1569 a častěji. Také o hebrejském spracování jsou zprávy a ve Španělích (Andrés Rei de Artieda) i v Portugalech (Gil Vicente) příběhy Amadisovy vzdělány též dramaticky ve 2 komédiích. Pokud smíme důvěřovati Budovcově zprávě, že Amadis tištěn také v překladě českém, není posud známo (Jireček Rukovět s. v.). Pouze úryvek přel. J. B. Pichlem v Lumíru 1853 ze špaň.: Kterak Amadis byl velice vážen v domě krále Lituarta a jak zprávu dostal o svém bratru Galaoru. Modernímu vkusu bude se román o Amovi se svým uměle stupňovaným rytířstvím, konvencionální galanterií, manýrovaným vypravováním, unavujícími popisy a morálními tirádami sotva líbiti, avšak kulturně a literárně historicky jest značně důležit psychol. zájmem, zdůrazněním individuality a čistého lidství i vylíčením lásky o sobě, bez ohledu a svazku s rytířstvím. L. Braunfels, Kritischer Versuch über den Roman »Amadis von Gaulæ (Lipsko 1876); Koerting, Geschichte des franz. Romans im XVII. Jh. (1885); E. Baret, De l'Amadis de Gaule et de son influence sur les moeurs et la litterature au XVI et XVII sičcle (Pař. 2. vyd. 1873). .