Ambit

, křížová chodba – zpravidla čtvercový, obvykle klenutý ochoz otevřený arkádami do dvora; původně přilehlý k raně křesťanským bazilikám, později ke klášterním a poutním kostelům.

Ottův slovník naučný: Ambit

Ambit (lat. ambitus, porticus, circuitus, ambulacrum; franc. cloître, clôture; angl. cloistre; něm. Kreuzgang) jest ochoz k boku chrámů klášterních přiléhající, který na způsob loubí s arkádami buď otevřenými aneb okny opatřenými obklopuje zahradu klášterní. Vzorem ochozu jest atrium před průčelím starokřesťanské basiliky co předsíň chrámová se rozkládající pro katechumeny a kajícníky. Když později změnou kázně kajícné a katechumenátu atrium se vypouštělo, rozkvétající život řeholní staré myšlénky moudře užil k novým účelům, zakládaje ambity kolem dvoru nebo zahrady klášterní, a to v krajinách severních na jižní, v krajinách pak jižních na severní straně kostela. Vzdušné loubí poskytovalo vítané prostory k soukromé pobožnosti a k menším průvodům církevním, ku klidné rozmluvě a zbožnému rozjímání řeholníků zde volně se procházejících, jakož i ku pochovávání dobrodinců kostelních a klášterních. Výstavnost odpovídala slohu chrámovému. V době starokřesťanské a prvorománské býval ambit kryt stropem trámovým; dobou rozkvetlého slohu románského začínaje vždy se klenul. Pilíře, sloupzky, hlavice, krakorce, kružba, žebra a jiné články architektonické pracovány jsou souhlasně s architekturou chrámovou, a to se zvláštní pečlivostí a láskou, poskytujíce dokonalý obraz vývoje slohového. Vcházelo-li se ramenem přiléhajícím ke kostelu do svatyně, byla ostatní tři ramena ambitu společnou předsíní k nejdůležitějším místnostem klášterním, jako jsou síň kapitolní, refektář aj. Ve středišti zahrady ambitem obehnané stál kříž nebo studna, která však obyčejně v jihových. rohu se nacházela tvoříc malou síň zbudovanou ozdobně architekturou ambitu. Zde mnichové do chrámu se ubírající umývali si ruce a obličeje v umyvadlech (lavacrum) k tomu upravených. Ačkoli zbořením klášterů ve válkách husitských většina těchto památníků na vždy zanikla, zachovalo se ve vlasti naší přece několik krásných vzorů. Z doby přechodní pochází překrásný ambit kláštera tišnovského na Moravě. Z doby gotické zachovalo se jich několik, z nichž k nejlépe udrženým patří ambit kláštera vyšebrodského, třeboňského aj. Dle prastarého obyčeje malovány jsou na stěnách ambitů obrazy, jejichž předmětem bývaly výjevy starozákonní významně odpovídající výjevům novozákonním. Nejvzácnější toho druhu památkou jest ambit kláštera emauského na Slovanech s parallelními obrazy malovanými na 26 polích nástěnných za Karla IV., z nichž valná čásť jest dosud tou měrou zachována, že štětcem dovedného umělce lze je obnoviti a příštím věkům dochovati. (Ke znázornění výkladu hořejšího podáváme půdorys ambitu z proboštství roudnického č. 191. a vnitřek ambitu v bývalém domin. klášteře v Č. Budějovicích č. 190.) V době renaissanční stavěny jsou prostorné ambity zejména kolem chrámů poutních, aby valným zástupům poutníků dostalo se přístřeší a místa k vykonání poutní pobožnosti. Lr.

Související hesla