Ambrož

, milánský biskup; významný teolog. Obhajoval božství Krista a Ducha svatého proti ariánství, zabýval se etikou povinnosti i významem askeze, podílel se na liturgické a hymnické tvorbě. Pod hrozbou exkomunikace donutil v roce 391 císaře Theodosia k vydání přísných protipohanských dekretů. Ovlivnil Augustina a další.

Ottův slovník naučný: Ambrož

Ambrož svatý, jeden ze čtyř velikých latinských učitelů církevních, narodil se okolo roku 340 ze vznešených rodičů v Treviru. Jeho otec Ambrož byl vrchním náměstkem Gallie (praefectus praetorio Galliarum). Po jeho smrti navrátil se Ambrož s matkou do Říma, oddal se právnickému učení a prováděl svou výmluvností soudní pře tak obratně, že praefectus praetorio Probus jej učinil přísedícím soudu (praetoria) v Miláně. Na přímluvu Probovu jmenoval císař Valentinián I. r. 370 Ambrože konsularem, t. j. místodržitelem, Insubrie, Emilie a Ligurie se sídlem v Miláně, ve kterémž úřadě si získal lásku svých poddaných. Po smrti milánského biskupa Auxentia (†374), jednoho z náčelníků sekty ariánské, shromáždili se lid a duchovenstvo k nové volbě biskupa do chrámu; katolíci i ariáni stáli tu příkře proti sobě, a bylo se obávati skutků násilných. Ambrož spěchal do chrámu zjednat pořádku a pokoje a promluvil vážná slova k lidu; v tom zvolalo najednou dítě ze zástupu: »Ambrož budiž biskupem.« Veškeré shromáždění, katolíci i ariáni, taktéž volali: »Ambrož budiž biskupem.« Ale Ambrož, ačkoli Krista vyznával, nebyl ještě pokřtěn a neměl k biskupské důstojnosti potřebného vzdělání, pročež nechtěl volby přijmouti. Avšak císař Valentinián I. potvrdil volbu, načež Ambrož dal se 30. listopadu 374 pokřtiti a přijal 7. prosince biskupské svěcení. Stal se vzorem křesťanského biskupa; svůj úřad započal tím, že veškeré své jmění rozdal chudým a církvi, a totéž učinil později s dědictvím po svém bratru Satyrovi. Pracoval neunavně, jsa řeckého jazyka mocen, přivlastnil si též učenost řeckých otcův a spisovatelů, byl výtečným a horlivým kazatelem a přispěl svými kázáními k obrácení sv. Augustina. Práv a kázně církevní hájil proti vysokým i nízkým. Ariánům ne. přepustil jednoho kostela mimo město stojícího (r. 385), ačkoli císařovna Justina, manželka Valentiniána I. a horlivá ariánka, toho žádala a mladičký syn její, císař Valentinián II., žádost podporoval. Když císař Theodosius I.-Veliký v Solunu učinil veliké krveprolití, v němž 7000 lidu zahynulo, a potom v Miláně do kostela chtěl vstoupiti, zastoupil jemu Ambrož cestu a podrobil jej veřejnému pokání. Týž upravil liturgii v Miláně, která však v podstatě vzata jest z liturgie východní. (Ostatně srovn. Ambrosiánský zpěv.) Když pak liturgie tato musila ustoupiti liturgii římské s chorálem gregoriánským, Milán vyžádal si na papeži Hadriánovi I. (772 – 795) svým biskupem Eugeniem právo podržeti liturgii a zpěv Ambrožův (officium ambrosianum). Jakožto spisovatel zanechal Ambrož po sobě 29 spisů, listy (91) a několik překrásných církevních zpěvů. Biskupovav 23 léta zemřel 4. dub. 397. Jeho spisy vydali Erasmus v Basileji r. 1527 o 4. sv., Maurinové v Paříži r. 1686 a 1690, 2. sv. fol., otisk u Mignea P. P. lat. sv. 14 – 17; nejnověji vydal je Ballerini: S. Ambrosii opp. omnia, Milán, 1875 a n. r. Fr. X. Kryštůfek.

Související hesla