Americká fotografie

, médium, které v americké kultuře rychle zdomácnělo a stalo se dominantním vyjadřovacím a komunikačním prostředkem. Z nejstarších fotografů, kteří používali daguerrotyp, byli nejvýznamnější Matthew Brady (1823 – 1896) a John Mayall (1810 – 1901). Dokumentární fotografie se sociální a ekologickou tematikou dosáhla značných úspěchů. V roce 1888 předvedl G. Eastman první krabicový fotoaparát Kodak. Tak byla fotografie zpřístupněna široké veřejnosti. Obrazovou fotografií se proslavil Alfred Stieglitz (1864 – 1946), jehož práce byly otištěny v časopise Camera Work a představeny na mezinárodních výstavách s cílem povýšit fotografie na umění. Po roce 1914 se proti romantizujícím tendencím prosadila tzv. přímočará fotografie. Tehdy se také začalo pracovat s netradičními technikami a tématy. Především Paul Strand (1890 – 1976) a M. Ray propojili možnosti fotografické techniky s moderními uměleckým hnutími (kubismus, dadaismus, abstrakce, surrealismus). Do nové generace přímočarých fotografů patří např. E. Weston, A. Adams a B. Abbottová. V roce 1936 se stal nejúspěšnějším časopis Life, ilustrovaný pouze fotografiemi. Novou sociální realitu po 2. světové válce zachycují nekonvenční dokumentární momentky (např. W. Klein, Helen Levittová, R. Frank). Americkou fotografii v 60. a 70. letech charakterizuje výrazný zájem o menšinové skupiny a o tzv. sociální krajinu, tj. detaily malých měst a předměstí. Zásadní průlom fotografie do světa umění znamenal pop-art (A. Warhol) a konceptuální umění. V 80. letech pracovala již celá řada výtvarných umělců s fotografií jako s jakýmkoli jiným výtvarným prostředkem. Dokonalého propojení vysoce umělecké formy se společensky kontroverzními tématy dosáhli v aranžovaných fotografiích zvláště Robert Mapplethorpe (* 1946) a Joel Witkin (* 1939).