Ammanati Bartolomeo di Antonio

, italský sochař a architekt; významný představitel florentského manýrismu. Žák Bandinelliho ve Florencii a Sansovina v Benátkách, ovlivněn Michelangelem (Mojžíš). Nejznámějším sochařským dílem je Neptunova kašna ve Florencii. Jako architekt se uplatnil ve Florencii (podíl na Palazzo Pitti a most Santa Trinità), v Římě (mj. Collegio Romano) a v Lucce (Pallazo della Provinzia).

Ottův slovník naučný: Ammanati Bartolomeo di Antonio

Ammanati Bartolommeo, architekt a sochař italský, nar. v Settignaně u Florencie r. 1511 a zemřel r. 1592. Věnoval se zprvu umění sochařskému. Od prvního svého mistra Bandinelliho přešel k Jac. Sansovinimu do Benátek. Vrátiv se do Florencie octnul se pod vlivem genia Michel-Angelova, jehož pomníky Mediceů, právě dokončené, pečlivě studoval. Pobyv pak znova v Benátkách a delší dobu v Padově (asi od r. 1544) zasnoubil se r. 1550 s Laurou Ba.tiferri, básnířkou svým časem dosti proslulou. V Římě, kdež po sňatku svém se usadil, oddal se především studiu architektury, kterouž sice již pěstoval za mladších let (pod Sansovinim), aniž však při některé stavbě se byl účastnil. Prvním samostatným architektonickým dílem Ammanatiho jest palác rodiny Rucellai (r. 1556 započatý a 1585 jinými staviteli dokončený), snad nejryzejší z budov, k nimž Ammanati návrhy podal. Po svém návratu do Florencie (asi 1560), kdež velkovévodou Cosimem I. vlídně byl přijat a různými zakázkami zahrnut. věnoval se Ammanati napořád architektuře. K čelným stavbám A-ho z té doby náleží zahradní façada pal. Pitti. S výsledkem málo šťastným snažil se tu pomocí rustikování sloupů a pilířů uvésti façadu v souhlas s mohutným průčelím hlavním. Z dalších staveb florenckých jmenujeme: Palác Giugni s pěkným dvorem, casa Fiaschi a střed façady pal. Pucci, zajímavé pro okna přízemní s energickým římsovím, pak most přes Arno, ponte della Triniat% (1567 – 1570) zároveň elegantní i monumentální, v konstrukci znamenitě přizpůsobený povaze řeky; z církevních budov pak dvůr kláštera S. Spirito a kostel jesuitský S. Giovanino, který z části na vlastní náklad vybudoval co důkaz horlivosti náboženské, jíž se oddal v pozdějších létech svého života. Také mimo Florencii byl Ammanati co architekt vyhledáván. Lucca má dle jeho plánů zbudovaný Pal. Ducale (1578 zap.), pal. Celanni a roztomilý, malebně komponovaný pal. Bernardini; Volterra, dvůr opatství (Badia de' Monaci) a j. Na sklonku života odebral se Ammanati. ještě do Říma, kdež jeho přátelství s řádem jesuitským došlo výrazu ve stavbě dvora Collegia Romana (1582 zap.). – Ammanati stojí na rozhraní mezi vrcholnou renaissancí a barokem. Zároveň s Alessim jest tvůrcem nového typu façady palácové, jež ve své imposantní, poněkud těžkopádné noblesse jest výrazem doby ovládané snahami protireformace. Ammanati umí spořiti s detaily, jeho façady jsou vždy jednoduše, avšak účinně rozčlánkovány: mohutné římsoví, rustika na rozích, energicky profilované orámování a korunování oken i vrat, široké plochy ozdobené začasté sgraffity nebo malbami jsou jejich charakteristickými odznaky. Mocně předstupující články architektonické přinášejí do celku živel malebnosti jsouce vypočteny na působení světla a stínu. Méně známé a také méně zajímavé jsou sochařské výtvory Ammanatiho. Nesou se vesměs po1npósním slohem doby, jež namnoze v naduřenosti tvarů a kolossálních rozměrů vyhledává náhrady za velikost koncepce. Jmenujeme zde z nich: Náhrobek, kterýž Marco Mantova v Padově si postaviti dal, bohatě allegorickými postavami vyzdobený; sochy na pomnících příbuzných papeže Julia III. v S. Pietru in Montorio, pakfontánus Neptunem ve Florencii a konečně pomník Giov. Buoncampagniho v pisanském Campo Santo. – Ammanati vládl též pérem. Z jeho pojednání La città zachovaly se pouze rukopisné zlomky. R. 1582 vyšel ve Florencii tiskem jeho otevřený list k umělcům (Lettera agli academici del disegno), v němž dává výraz své horlivosti náboženské, povzbuzuje umělce, aby se varovali pohanských podnětů, kaje se ze hříchů, jež si uvalil na svědomí provedením neoděných postav. Jest to charakteristický obraz hlubokého převratu, kterýž způsobila protireformace v myslech italského vzdělanstva. Ta.

Související hesla