Andreae Johann Valentin

, německý spisovatel, luterský teolog, mystik a filozof; člen bratrstva Růžového kříže (rosikruciánů). Autor třetího spisu bratrstva Chymische Hochzeit: Christiani Rosenkreutz (Chemická svatba). Zakladatel několika tajných společností, zejm. Societas Christiana (Kristovo společenství), která pracovala pod heslem Pravda, volnost a láska. V latinských a německých prozaických, veršovaných a dramatických filozoficko-literárních dílech satiricky kritizuje svou dobu. Své představy o ideální společnosti vykreslil v utopicky pojatém díle Rei publicae Christianopolitanae descriptio (Popis státu Christianopolis). Tímto i dalšími díly silně ovlivnil J. A. Komenského, zejméma jeho dílo Labyrint světa a ráj srdce. S Komenským si později dopisoval.

Ottův slovník naučný: Andreae Johann Valentin

Andreae: Andreae. Johann Valentin, lutheránský theolog a básník (*1586 v Herrenbergu ve Virtemberce, †1654 ve Štutgartě). Roku 1614 vrátiv se z cest po Evropě stal se diakonem v městečku Vaihingen ve Virtemberce. Do doby té padá hlavní spisovatelská činnost Andova. Proti lutherské scholastice působil co nejúčinněji, ji i vady doby své potíral všemi zbraněmi vtipu i výmluvnosti klada vedlé čistoty učení hlavní důraz na život v pravdě křesťanský. R. 1620 povolán byl za faráře a superintendenta do Kalvu, kdež setrval až do roku 1639. Křesťanské smýšlení a obětavost vzorně osvědčil za tehdejší smutné válečné doby. Dvojím shořením a zničením Kalvu přišel Andreae. o veškeré své jmění, o své starožitniny, o knihovnu a o bohaté materialie dějepisné, výsledek to mnoholetého badání; přece však jen s těží dal se pohnouti, aby přijal výnosnější a přiměřenější místo dvorního kazatele a konsistoriálního rady ve Štutgartě. Za zbědovaného fysického i mravního stavu země pracoval neúnavně o povznesení lidu, zvláště o zlepšení kázně církevní. Konečně přijal opatství u Adlerbergu, s nímž spojeno bylo superintendentství, brzy na to však zemřel. V příčině paedagogické Andreae. bedlivě usiloval o lepší methodu ve vyučování, zejména náboženském. Dosavadní způsob vyučování náboženství podrobuje kritice velmi ostré v Theophilu (z r. 1649), ideál obce křesťanské líčí ve spise Reipublicae Christianopolitanae descriptio (1619), kdež ozývá se také myšlénka platónská o společném vychování všech dětí od šestého roku ve zvláštních ústavech. Roku 1621 vydal Kinderlehre, jakýsi katechismus pro dospělejší mládež, vzor pozdějším katechismům doby Spenerovy. Ve spisech jeho patrno šlechetné horlení aby zlepšeno bylo vyučování vůbec; jsou tu mnohé pěkné myšlénky, jež však veskrze jdou na Raticha a Komenského. A zase naopak měl Andreae. vliv na Komenského, s nímž v Heidelberce se seznámil a odtud přátelsky s ním si dopisoval. Když Komenský se zanášel svými velkolepými plány, majícími na zřeteli zlepšení školství, bral radu s Andreaem, o němž děl, že »přeosvíceně církve a škol neduhy odkrýval i žádostivá proti nim lékařství ukazoval«. K »Labyrintu světæ totiž dal podnět spis Andreae-ův Civis christianus sive peregrini quondam errantis restitutio (1619). Viz Zoubkův článek v »Encyclopaedii paedagogické«, kdež uvedena starší literatura. S-r.-h.

Související hesla