Anekdota

, ve starověku (doslova) to, co nebylo zveřejněno; utajené příběhy. V současnosti krátké vyprávění zakončené překvapivou a vtipnou pointou, šířené většinou ústně.

Ottův slovník naučný: Anekdota

Anekdota (z řec., sing. anekdoton - nevydané) nazývány ve starověku buď spisy, kterých spisovatelé za svého života na veřejnost nevydali, nebo tajné události od dějepisců vynechané a z pramenů neznámých vydané. Dějepisec Prokopios (ze VI. stol.) vydal pod tímto názvem sbírku zajímavých historek ze života císaře Justiniána. Od vynalezení knihtiskařství nazývaly se tak spisy nebo jejich zlomky tiskem poprvé vydané. Sbírky takových spisů vydali na př. Bekker, Boissonade, Cramer, Heimbach, Muratori a j.; z čes. lit. na př. Anekdoty a památnosti ze starých i nových spisovatelů vybrané (v rkp. univ. knih. z r. 1624). Nyní znamená anekdota krátkou a vtipnou povídku ze života vynikajících osob, zakončenou ostrou pointou humoristickou nebo satirickou.

Související hesla