Angola

, Angolská republika, portugalsky República de Angola – stát v jihozápadní Africe u Atlantského oceánu; 1 246 700 km2, 12,1 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 10 obyv./km2, hlavní město Luanda (2,1 mil. obyvatel, 1995); úřední jazyk portugalština, měnová jednotka 1 kwanza (AOK). Republika v čele s prezidentem; vláda kontroluje jen část státního území. Administrativní členění: 18 provincií. – Obyvatele tvoří bantuští černoši, nejpočetnější etnika Ovimbundů (39 %), Mbundů (23 %) a Kongů (13 %), míšenců asi 150 000. S válkou spjaty rozsáhlé přesuny obyvatel (hlavně do měst) a nízká úroveň školství a zdravotnictví. Negramotnost asi 58 %, vysoká kojenecká úmrtnost (14 %), střední délka života jen 47 let (1997). Nábožensky dominuje křesťanství s četnými prvky animismu. – Za 50 – 100 km širokou pobřežní nížinou se zdvihá náhorní plošina ve výškách 1 000 – 1 500 m n. m., vyplňující téměř celé území Angoly. Nejvyšší je plošina Bié (Morro Môco, 2 620 m n. m.). Tato oblast je pramennou oblastí četných řek, jež patří do povodí řeky Kongo (Cassai, Cuango) a Zambezi (Cuando, Cubango) nebo ústí přímo do Atlantského oceánu (Cuanza, Cunene). Teplé tropické podnebí je chladnější na náhorních plošinách, ale také v jižní části pobřeží vlivem studeného mořského proudu. Období srážek je v létě (říjen až březen), roční průměry 1 800 – 750 mm, v nížině podstatně méně. – Agrární stát s těžebním průmyslem, ekonomika rozvrácena občanskou válkou. Má značné surovinové zdroje a zemědělský potenciál. Hrubý národní produkt 260 USD/obyv. (1997). Přes 70 % ekonomicky aktivního obyvatelstva pracuje v zemědělství. Obdělává se 2,7 % území, 23,3 % pastviny. Pěstuje se zejména maniok, kukuřice, proso, banánovník, zelenina, podzemnice olejná, cukrová třtina, na vývoz kávovník, bavlník, sisal. Chov skotu. Významná těžba ropy (34,8 mil. t, 1996), zemního plynu a diamantů. Průmysl zpracovává především zemědělské suroviny a ropu. V rostlinstvu jsou zastoupeny vždyzelené i opadavé lesy a savany. – Při příchodu Portugalců od konce 15. stol. patřily státy na severu dnešního území Angoly k říši Kongo. Panovníci nejsilnějšího státu Ndonga měli titul ngola, podle něhož byla nazvána celá země. Portugalci si podrobili pobřeží a až do 19. stol. vyváželi z Angoly otroky. Po roce 1885 uzavřeli dohody s dalšími evropskými mocnostmi o hranicích své kolonie Angoly. Po 1961 vznikly tři organizace bojující za nezávislost: marxistické Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), prokonžská Národní fronta za osvobození Angoly (FNLA) a na jihu Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA). Po vyhlášení nezávislosti 11. 11. 1975 se střetly v občanské válce, v níž v důsledku kubánské intervence zvítězila MPLA. UNITA si udržela pozice na jihu a na východě Angoly. Po roce 1989 byly kubánské jednotky staženy a dosažena dohoda o urovnání. Ve volbách 1992 zvítězila MPLA; UNITA ji obvinila z podvodů a válka se obnovila. 29./30. p. 1992 se konaly prezidentské a parlamentní volby, v nich zvítězila MPLA; poražené strany výsledky voleb neuznaly. 20. 11. 1994 byla po dlouhých jednáních v Lusace oficiálně podepsána mírová dohoda o ukončení občanské války mezi angolskou vládou a povstaleckou organizací UNITA. 1995 zde byli nasazeni vojáci OSN v rámci operace UNAVEM. V roce 1998 opět vypukly boje, když UNITA odmítla konečnou mírovou dohodu. V prosinci 1998 prezident J. E. dos Santos zahájil ofensivu proti jednotkám UNITA a do konce roku 1999 vládní jednotky získaly kontrolu nad většinou území. – Angola je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený na 5 let; je zároveň předsedou Lidového shromáždění a stálé komise Lidového shromáždění. Zákonodárným sborem je jednokomorové Lidové shromáždění; má 220 poslanců, volených kolegiem volitelů všech provincií na 4 roky. V období mezi dvěma zasedáními plní funkci Lidového shromáždění stálá komise Lidového shromáždění, v jejímž čele stojí prezident. Poslední parlamentní volby se konaly v září 1992. Prezident José Eduardo dos Santos.

Ottův slovník naučný: Angola

Angola, portugalská osada na záp. pobřeží africkém v Dolní Guinei, prostírá se mezi 5° -18° již. šíř. a 12° -15° vých. délky přervána jsouc při ústí řeky Konga úzkým pruhem státu Konžského v šířce asi 50 km. Sev. hranice Angoly táhne se podél dolního toku Konga až k místu Mposo a dále podél 5° 48' již. šíř. až k řece Kvangu, která zůstává vých. hranicí Angoly téměř ke 12° již. šíř.; odtud rozpíná se hranice dále k východu až na horní tok ř. Zambezi. Na jihu ohraničena je osada tato řekou Kunene, na záp. Atlantským okeánem. Mimo toto území náleží k Angole ještě osada Kabindská, ležící mezi státem Konžským, francouzským Gábúnem a Atlantským okeánem, jejíž hranice smlouvou francouzskoportugalskou dne 15. května 1886 přesně byly vymezeny. Rozloha celého území, které Portugalsko v Dolní Guinei vrchní moci své vyhradilo, ač ve skutečnosti jím nevládne, udává se na 809.400 km2. Přímoří celé osady je jednotvárné, nečlenité a nemá nadbytku dobrých přístavů. Povrch půdy je většinou hornatý; ploché a pusté pomoří, lemující úpatí hor v šířce 50-150 km, povznáší se málo kde nad 150 m, za ním však zdvihá se rozervaná stupňovina v průměrné výšce 800 m nabývajíc dále k východu výšky stále větší a přecházejíc posléze v planinu jihoafrickou. - Na této vysočině vztyčují se četné horské hřbety, které dvojím pásmem táhnou se směrem od jihu k sev. a sklánějí se jednak na záp. k mořskému pobřeží, jednak na sev. k řece Kongu. Nejdůležitější z nich na záp. jsou: Sa da Shella (1890 m), Serra Munda; mezi Anhaským pohořím s horou Kisekutem (1745 m), Ulondskými horami a pohořím Andrade Corvo vztyčují se nejvyšší temena v Angole: Humbi 2200 m, Lovili 2370 m, Elonga 2300 m, Olombanganda 2000 m. V pásmu záp. vyniká mohutná Serra N' Talla Mungongo mající průměrně přes 1000 m výše a dosahující v rozervaných skalinách u Punga Ndonga 1390 m; k ní druží se na sev. Serra Canganza a za ní pohoří Kusso, jehož výběžky dosahují už skoro k řece Kongu. Vodopisně náleží Angola většinou k Atlantskému okeánu, jenom vých. části náležejí dílem do úvodí okeánu Indického (řekami Lumedži, Lunge-Bungo a Kvando, přítoky řeky Zambezi), dílem do uzavřeného úvodí jižních pouští (řekou Kubango). Územím kabindským protéká Čiloango. Od Konga pak na jih protékají Angolu mimo množství menších řek Lelundo, Lože, Dande, Bengo, Kvanza, nejdůležitější řeka Angoly, jež pod Loandou do moře se vlévá a vnímajíc v levo přítoky Katemo, Kutato. V pravo Loando, Mucoso a Lucallu je od vodopádů u Kambambe i pro větší lodi splavna, dále Rio Longa, Keve, Bailombo, Katumbela a Kunene s přítoky Sinde, Kakulovarem a Kalangou. Konžský přítok Kvango jednak sám tvoří vých. hranici, jednak sem zasahuje svými pobočkami Luali, Luhandou, Kambo a Ku-hu. Z jezer zvláštní zmínky zasluhují Janga-culo, Cartanžské, Musombské a Lago Cavallos. Podnebí jest na pobřeží velmi nezdravé a zvláště Evropanům nepříznivé, neboť mnoho životů padá tu za oběť malarii. Podlé pozorování Mechova obnáší střední teplota 27.50°C., průměrné množství deště 1240 mm, jehož do vnitrozemí stále přibývá. Doba deštivá trvá od února do dubna, pak v říjnu a listopadu. Rostlinstvo v hornatém vnitrozemí jest velmi bujné, kdežto na pustém přímoří nejvýše trnité křoviny rostou; palmy, baobab, dračinec, orseille, gumovník, bavlník, indigovník a j. daří se po celé zemi. Ohromné pralesy ve středu země přecházejí dále na vých, ve step, již pokrývá tráva na 2 m vysoká. Údolí řeky Kvanga jest nad míru úrodno, ale leží skoro úplně ladem. Neméně bohatou jest zvířena; rozmanité druhy opic (gorilla, paviáni), lev, levharti, hyéna, šakal, slon, hroch, buvol, antilopa, všeliké druhy ptactva. krokodil, želva, různí hadi a přečetný hmyz jsou zjevem zcela obyčejným. Počet obyvatelstva udává se velmi libovolně od 2 do 9 millionův. Ohromná většina jeho jsou černoši náležející ke kmenům bantuským a mluvící nářečím »Bundæ. Z četných kmenů, kteří na půdě Angoly obývají, zejména vynikají: Muši-Kongové, Majakallové, Mbundové, Bangalové, Songové, Minungové, Malembové, Kiokové, Kisandžové, Humbové, vých. pak končiny zaujímají velicí kmenové Lobalův a Amboellův. Tuzemci tito stojí pod vlastními náčelníky, kteří Portugalcům roční poplatek odvádějí. V XVI. stol. byl značný počet jich od jesuitův obrácen ku křesťanství, ale od té doby nabyl zase fetišismus vrchu, jenom na pobřeží zapustilo u nich křesťanství kořeny poněkud hlubší. Počet bělochů v Angole, téměř výhradně Portugalců, páčí se na 3000; obě plemena mísí se poněkud mezi sebou a počítá se na 3200 mulatů. Orba a chov dobytka spočívají skoro výhradně v rukou domorodců; v úrodné půdě daří se třtina cukrová, kukuřice, rýže, hlízy yamové, bataty, zázvor, pepř, len, tabák, palma olejová i kokosová, oranže, banány, káva, vinná réva a j. Chov dobytka soustřeďuje se hlavně na jihu; domácí zvířata jsou ovce, koza, osel, skot. jehož užívají k tahu i k jízdě, avšak pokusy zavésti do Angoly i koně a velblouda nezdařily se pro nepříznivé podnebí. O hornictví nelze skoro mluviti, ačkoli země chová v sobě zlato. stříbro, měď, olovo, síru; jenom něco železa dobývají; laguny při ústí řeky Kvanzy poskytují sůl, která v obchodu s vnitrozemím jest velmi důležitým předmětem. Průmyslu není. Obchod s vnitřní Afrikou udržují hlavně běloši dovážejíce tam barevné tkaniny, ručnice, lihoviny, skleněné perly atd. a přivážejíce za to vosk, kožešiny, kopálovou pryskyřici, palmový olej, slonovinu, barevná dřeva, koření a j. Na 1200 km do vnitrozemí zřízeny jsou obchodní stanice (faierias); minci zastupuje kus tkaniny bavlněné (fazenda). Velkou závadou obchodu jest nedostatek silnic a soumarů, tak že veškeré zboží musí dopravovati lidé, a mimo to trpí karavany lupičstvím a dávkami, které na nich jednotliví pohlaváři vymáhají. Plavba provozuje se pouze po řece Kvanze, na pobřeží pak a s Lisabonem udržují spojení dvě paroplavební společnosti. Teprve v poslední době za všeobecného zajmu pro Afriku snaží se vláda portugalská učiniti něco pro Angolu a povolila stavbu drah; r. 1888 bylo jich 88 km odevzdáno dopravě, 315 km se stavělo a 250 km jest dosud jen projektováno; telegrafních drátů jest 350 km, poštovní spojení s Evropou trvá přes Lisabon. Angola jako kolonie podléhá ministerstvu námořnictví a spravována jest guvernérem se sídlem v Loandě, kdež jest též appellační soud a biskupství. Celá osada obsahuje čtyři krajiny, Loandu čili Angolu v užším smysle, Benguelu, Mosamedes a Kabindu i dělí se dále v praesidia a okresy, jejichž správci jsou velitelé tamějších posádek. Sociální poměry její jsou smutny; jsouc územím deportačním má většinu evropského obyvatelstva ze zločinců, kteří ovšem pro povznesení své nové vlasti mnoho nečiní. Za jiných poměrů byla by Angola zdrojem bohatství, avšak takto vykazuje rozpočet její každoroční schodek; na r. 1888 až 1889 rozpočteny jsou příjmy na 629.152, vvdání na 1,122.817 milreisův, obnáší tedy schodek 493.665. K udržení pořádku chová tam vláda portugalská 4000 mužů vojska a 4 válečné koráby. Z cizích států zastoupeny jsou svými konsuláty: Anglie, Holland, Německo a Spojené Obce severoamerické. Hlavním městem jest San Paolo de Loanda. Pobřeží angolské objevil r. 1486 portugalský plavec Diego Căo, ale teprve r. 1578 usadili se tu Portugalci založivše Loandu, která se stala sídlem guvernéra. Krajině zvané dotud Kongo dostalo se odtud jména Angola Roku 1640 vypudili Hollanďané Portugalce z Loandy a podrželi ji v moci své až do r. 1648. Tehdy zmocnili se jí Portugalci opět a nehledě k drobným válkám s domorodci na východě zůstali v nerušeném držení jejím až na naše dny. - Monteiro, Angola and the River Congo, 2 svazky (Nový York, 1875); Valdez, Six years of a travellers life in Western Africa, 2 sv. (Londýn, 1861); Tams, Die portugiesichen Besitzungen in West-Afrika (Hamburk 1845); Falkenstein, Die Westküste Afrikas (Praha-Lipsko, 1885). p. Dodatky Má na 1,270.200 km2 asi 3,8 mill. obyv. (odhad 1904). Sporně území s Rhodesií na jv. hranici přiřčeno bylo r. 1905 v rozsahu 166.000 km2 Anglii. Mezi 12.285 bělochy a mulaty jest hojně boerů sídlících na jv. Nejvíce bělochů žije v Loandě (6142) a Mosamedesu (4810). Sociální poměry jsou stále smutné namnoze vinou vlády. Obchod spíše klesá, v rozpočtu stálý schodek. Zatajovaný obchod s otroky se vzmáhá. Černoši z vnitrozemí dopravují se hlavně na Săo Thomé a Principe k pracím na plantážích pod záminkou několikaletého závazku pracovního. Ale mnozí na Săo Thomé prchají do vnitrozemí ostrova. V poslední době dráhy dosáhly délky 557 km (1906).

Tabulka: Angola- Predstavitele
PREZIDENTI
1975 – 1979 Agostinho Neto
od 1979  José Eduardo dos Santos
 
Související hesla