Anna Stuartovna

, anglická královna od roku 1702 z rodu Stuartovců; dcera Jakuba II., manželka Jiřího Dánského (1653 – 1708). Během slavné revoluce 1688 – 89 podporovala Viléma III. Oranžského, za její vlády probíhala válka o dědictví španělské a vnitropolitický zápas mezi whigy a toryi, kteří se 1710 dostali k vládě a 1713 utrechtským mírem válku ukončili. Za vlády Anny Stuartovny v roce 1707 byl zákonem Union Act sloučen anglický a skotský parlament a vytvořeno jednotné Království Velké Británie.

Ottův slovník naučný: Anna Stuartovna

Anna královna velkobritská (*1664 – †1714), dcera Jakuba II., ztratila záhy matku dceru slavného Clarendona), a ač otec její, tehdy ještě vévoda z Yorku, ke katolicismu přestoupil, byla vychována v zásadách církve anglické, k níž přilnula s takovou opravdovostí, že ani pozdější hrozby královského otce jí od ní neodvrátily. Tento zasnoubil ji r. 1684 s dánským princem Jiřím, který byl sice dobrosrdečný, ale pro veřejné záležitosti neměl ani schopností ani smyslu. Slabostí jeho i její povahy se stalo, že lady Churchillová, její družka z mládí, pozdější vévodkyně z Marlborough, nabyla nad ní vlivu téměř neobmezeného Za panování svého otce žila Anna v ústraní a záležitostí politických si nevšímala. Když její svak, princ oranienský pozdější král Vilém III.) přistal k britskému břehu, lord Churchill přidal se k jeho straně a lady Churchillová přinutila princeznu, aby podobně učinila. Tato pak souhlasila s ujednáním, dle něhož zajišťoval se trůn princi oranienskému pro případ, že přežije svou choť Marii; byla však později stržena do pletich, jimiž manželé Churchillovi hleděli obnoviti vládu sesazeného Jakuba, neb aspoň zajistiti posloupnost synu jeho. Jest dokázáno, že vešla s otcem i v tajné dopisování. Po smrti Viléma III. dostoupila trůnu 1702) a vliv vévody z Marlborough a jeho manželky byl dlouho cítěn ve všech veřejných záležitostech. Nepřátelské strany stály příkře proti sobě a politická zmatenost dosáhla vrcholu snahou královny, aby posloupnost svému bratru pojistila. Pokud si Anna počínala samostatně, dávala na jevo příchylnost k svrchované vládě a utvrzení práv královských, čímž odcizila si vévodu z Marlborough, jenž stav se od jejího nastolení odpůrcem jakobinismu, stál nyní s Godolphinem v čele strany whigské. Anna ztrativši vévodkyni nalezla náhradu v její příbuzné, paní Mashamové, na jejíž domluvy odhodlala se r. 1710 propustiti whigy a zříditi kabinet z předních toryů, pozdějšího earla z Oxfordu a lorda Bolinbrokea. Avšak noví ministři více měli na mysli své spory než její záměry; když pak paní Mashamová v její přítomnosti utkavši se s Oxfordem v hádce žádala za okamžité jeho odstoupení, byla Anna raněna mrtvicí a brzy na to zemřela. Anna byla prostřední postavy, půvabna ač nikoli krásna nábožna, svědomita a celkem hodna úcty více jako žena než jako královna. Za ní Anglie se Skotskem splynula ve Velkou Britannii 1707) a literatura i věda angl. dosáhly nebývalého rozkvětu. J. H. Burton, History of the reign of queen Anne 3 sv., Edinb. 1880; Wyon, History of Great Britain during the reign of queen Anne 2 sv., v Lond. 1875). Francie.

Související hesla