Anněnkov Pavel Vasiljevič

, ruský literární kritik a liberální publicista; představitel zapadniků v ruském společenském povědomí. Jako literární kritik zavedl v Rusku pojem realismus a charakterizoval jeho estetické principy, nicméně filozofii a nadčasovým idejím tzv. estetické kritiky dával v polemikách přednost před pragmatickou tendenčností publicistické kritiky. Myšlenkovou a politickou atmosféru 30. a 40. let 19. stol. v Rusku a v Evropě zachytil v knihách Pisma iz Pariža (Dopisy z Paříže) a Idealisty tridcatych godov (Idealisté třicátých let).

Ottův slovník naučný: Anněnkov Pavel Vasiljevič

Annenkov Pavel Vasiljevič, literární kritik ruský (*1813 v Moskvě - †8. bř. 1887 v Drážďanech). Vzdělal se v hornickém ústavě, pak na histor.-filol. fakultě univ. petrohradské. R. 1833 vstoupil do kanceláře ministerstva financí. R. 1839 seznámil se Annenkov s Bělinským, jemuž pak, i ostatním přátelům posílal dopisy z ciziny. S počátku pokusil se v belletrii, avšak opustiv ji výhradně věnoval se kritice literární. Studie jeho dříve po časopisech roztroušené vyšly souborně pod názvem Vospominanija i kritičeskije očerki (Petrohrad, 1881, ve 3 dílech). Obsaženy jsou tu kritické práce Annenkova od r. 1849 až do r. 1868; zajímavy jsou zvláště tím, že z nich poznáváme, jak na ruské obecenstvo působilo prvé vydání vzorných plodů ruské literatury románové a novellistické, a zároveň vidíme vytříbený vkus čtenářstva tehdejšího. Hlavní zásluhy dobyl si Annenkov úplným vydáním spisů Puškinových v l. 1854–57, jímž poprvé přesně stanoven byl text plodů Puškinových, pokud toho ovšem dovolovala censura. Činnost Puškinova náležitě oceněna obsáhlou studií Annenkova A. S. Puškin, materialy dlja jego biografiji i ocěnki proizvedenij (Petrohr., 1873) a rozpravou A. S. Puškin v Aleksandrovskuju epochu (1799–1826, »Věstnik Jevr. « 1873–74; zvl. otisk v Petrohradě 1874). V poslední době života pěstoval Annenkov výhradně historii. R. 1880 zároveň s Turgeněvem jmenován byl Annenkov čestným členem university moskevské. Zemřel v Drážďanech.Jako literární kritik klade Annenkov všude důraz největší na zřetel aesthetický. Annenkov nenáleží sice ku první třídě kritiků, nevytvořil také samostatného směru kritického, nýbrž přijal a prováděl dobré názory cizí; avšak právě proto jest důležitým hlasatelem zásad kritiky literární, jež za jeho doby uznávány byly všeobecně. Platnost úsudku Annenkova samého ve příčině plodů literárních patrna jest mimo jiné z toho, že jako kritik býval Annenkov brán na radu od předních spisovatelů své doby; Turgeněv sám dával mu čísti spisy své dříve, nežli byly dány do tisku. - Zprávy Annenkovem podávané jsou tím cennější, ježto čerpány jsou jednak z autopsie, jednak ze soukromých dopisův. Osobní styky Annenkova dodávají živosti a pravdivosti postavám, o nichž dočítáme se ve vzpomínkách jeho; sem patří Perepiska Stankeviča a N. V. Stankevič (Moskva, 1867), pak Zaměčatelnoje desjatilětije (1838–4gg.). Iz literaturnych vospominanij P. V. Annenkova (»Věstn. Jevr.« 1880, I., 216-244.; 457-507; II., 5-52.), odkud mimo charakteristiku hlavních osob Bělinského a Stankeviče - poznáváme poměry literárního života ruského v důležitých létech čtyřicátých. Taktéž Gogol, Turgeněv, Hercen, Ogarev nakresleni jsou velmi živě ve vzpomínkách Annenkova. S Gogolem znal se Annenkov velmi důvěrně; Hercenovi a Ogarevu věnoval článek Idealisty tricatych godov; o mládí Turgeněvově a korrespondenci s ním napsal Annenkov tři stati ve »Věstn. Jevr.« 1884–87; charakteristiku Pisemského podává Chudožnik i prostoj čelověk. w.

Související hesla