Apodiktický

, nezvratně dokazatelný, naprosto určitý; filozofický pojem pro označení absolutně věrohodného poznání.

Ottův slovník naučný: Apodiktický

Apodiktický (z řec.), ukázaný (i ukazovací), dokázaný, dovozený; nutný, nevyhnutelný, nazývá se soud (anebo důkaz), který spočívaje na dedukci ze zásad jistých nebo na nemožnosti protivy jest naprosto pravdivý; na př. »dvakrát dvě jsou čtyry«. Kant (Kritik der reinen Vernunft) nazývá soudem apodiktickým soud, který všechen odpor vylučuje; jemu odpovídá kategorie nutnosti. – Apodixis = nezvratný důkaz; apodiktika slove pak methoda, kterak nabyti jistého vědění, nebo věda o základech vědění, filosofická věda základná.