Arabština

, jazyk jižní větve semitských jazyků (viz též klasifikační přehled jazyků), užívaný ve státech od Maroka po Jemen a Irák, menšinami i jinde (např. Turecko, Uzbekistán, Kamerun, Etiopie). Spisovná arabština je jednotná (mluví jí asi 206,4 miliónů osob) a užívá se ve veřejném životě, hovorová arabština (syrská, egyptská, alžírská aj.), užívaná pro soukromou sféru, má svá nářečí. Jazyk flexívní s flexí i introflexí; pro arabštinu jsou charakteristické hlásky hrdelní a emfatické. Klasická arabština dochována od 4. stol.; za arabského chalífátu expandovala i do Persie, Turecka a na Pyrenejský poloostrov. Změny až od 19. stol. : obohacování slovní zásoby, opouštění složitého rétorického stylu, zjednodušení skladby. Píše se arabským písmem (vyvinulo se z foinického) zprava doleva, délka samohlásek se nevyznačuje.

Související hesla