Arany János

, maďarský básník lidově národního směru, otec L. Aranye. Autor eposů Toldi, Budova smrt, balad Waleští bardi, Matka Matyášova, komického eposu Ztracená ústava, Nagyidai cigány (Cikáni z Velké Idy) a autobiografického eposu Blázen Ištók. Zdůrazňuje etické otázky a otázky viny a trestu. Česky vyšel výbor lyrické a epické tvorby Zvon v pustě.

Ottův slovník naučný: Arany János

Arany: Arany: János, slavný básník maďarský (*2. bř. 1817 v Nagy-Szalontě, † 22. října 1882 v Budapešti). Pocházeje z rodiny rolnické nabyl od rodičů v útlém mládí pečlivého vychování. Studoval na kolleji debreczinské. R. 1839 stal se písařem a r. 1840 druhým notářem ve svém rodišti. R. 1842 byl jmenován rektorem v Szalontě, kde Arany: také vedlé svého úřadu jako učitel působil, spolužák Arany:ův Štěpán Szilágyi, který s Arany:em nyní stále se stýkal a na něj působil pobádaje jej ke studiu spisovatelův angl. a tragédií řeckých, i přiměl Arany:e, jenž byl mezitím přeložil Shakespearova »krále Janæ a cestou do Pešti a Vídně svůj dosavadní obzor poněkud rozšířil, k tomu, že r. 1843 jal se psáti své první větší dílo Azelveszett alkotmány (Ztracená konstituce), satirické epos o 7 zpěvích, ve kterém bičuje zlořády a směšnosti župní správy. Dílo toto poctila společnost Kisfaludyova cenou (1845) a vydala je tiskem. Zdarem tímto povzbuzen, napsal Arany: své národní epos Toldi (12 zpěvů, 1847), ve kterém genius jeho již v plné své síle vynikl. Byl to první díl »trilogie Toldiovy«, jejímž hrdinou jest známý ze staromaďarských pověstí silák a selský hrdina Mikuláš Toldi, který prý za panování Roberta Karla a Ludvíka Velkého konal divy síly a udatenství. Dílem tímto, v něnž Arany: jednotlivé, mezi sebou dosti nesouvislé partie pověstí o Toldiovi mistrně sloučil v jediný organický celek, a ve kterém se zrcadlí život tehdejší doby, dostihl básník vrcholu naivní epiky. R. 1848 napsal druhý díl trilogie Toldi estéje (Toldiův večer) a Murány ostroma (Obléhání Muráně). Díla tato byla kritikou nadšeně přijata. V tomto roce stal se Arany: členem společnosti Kisfaludyovy. Po čas revoluce Arany: nenapsal nic krom několika národních balIad, kteréž svědčily o tom, jak hluboko vnikl tvůrce jejich do poesie lidu. On první uvedl do maďarské poesie pravou balladu a proslavil se později tímto druhem básnictví tou měrou, že, kdyby nebyl krom ballad svých nic jiného napsal, zasluhoval by zasednouti na nejvyšším místě maďarského Parnassu. Předchůdcové jeho v tomto odvětví poesie dle cizích vzorů se řídili, ale Arany: pojav jasně pravou podstatu ballady a studovav staroanglické a sikulské národní ballady uvedl na základě jejich do poesie maďarské balladu, k níž bral látku z maďarského života, z uherské historie a kterou utvořil v duchu maďarském, formou dokonalou, dosud nikým nepřekonanou. V Szalontě žiI Arany: v soukromí až do r. 1851, kdy na podzim povolán za professora latinského a maďarského jazyka na gymnasium ve Velkém Köröši. Odtud zasílal drobnější své básně do belletrických listů a zde dokončil též prostřední díl Toldiovy trilogie: Daliás idők (Bohatýrské doby, zlomek) a Toldi estéje (Toldiův večer, 6 zpěvů, 1854), ke kterým se přidružil mnohem později důstojný epilog Toldi szerelme (Toldiova láska, 1867). V Köröši sepsal též epos Nagyidai czigányok (4 zpěvy, v Pešti, 1852). R. 1856 vyšly tiskem v Pešti poprvé jeho drobné básně (Arany: János Kisebb Költeményei, 2 svaz.). Z této doby pocházejí též některá jeho prosaická díla, jako Valami az asszonanczról (Něco o assonanci, 1854); A magyar nemzeti versidomról (O maďarském národním verši, 1856); A naiv eposról (O naivním eposu); Irodalmi arczképek (Literární typy); Irányok (Směsi) a j. V prosaických spisech jeho (Arany: János prózai dolgozatai, Budapešť, 1879) nalézáme vedlé nové, velezajímavé theorie o maďarském verši kritiky, literárně a kulturně historická pojednání, jazykozpytné úvahy, kteráž rozmanitost látek jím úplně ovládaných vydává svědectví o jeho obsáhlém vědění a sečetlosti. Arany:ova prosa je vzorem pojednávací prosy maďarské. R. 1860 jmenovala jej společnost Kisfaludyova svým ředitelem, a proto Arany: přestěhoval se do Pešti, kde počal vydávati aesthetické publikace této společnosti a »maďarského Shakespearæ, do kteréhož sám přispěl překlady Sen noci Svatojanské (1864), Hamlet (1867) a Král Jan (1867). Též přeložil komédie Aristofanovy. R. 1860 počal vydávati svůj týdenník Szépirodalmi Figyelő (Aesthetický pozorovatel), který měl veliký vliv na povznesení aesthetického vzdělání a ušlechtění vkusu maďarské intelligence. Roku 1863 zaujal své křeslo jako řádný člen akademie srovnavacím aesthetickým pojednáním Zrinyi és Tasso a r. 1864 vydal Buda halála (Budova smrť, 12 zpěvů), veliké dílo epické, kteréž sám nazval hunskou pověstí. Toto dílo jest předehrou oné světové tragédie, počínající vpádem Hunů do Evropy a končící smrtí Etelovou (Attilovou), která vynikajíc nádherným bohatstvím fantasie a dokonalostí jazyka i básnické formy jest korunou epických plodů Arany:ových. Budova smrť měla býti prvním dílem trilogie a po ní měla následovati Etelova sláva a Etelova smrť. Ve svém Toldim stojí Arany: ještězcela na základě naivní poesie. Zcela jinou prací jest Budova smrť; ona jest již plodem velikých studií a umělecké píle. Že však jazyk v ní jest uměle starý a způsob přednesu uměle naivní, cení někteří aesthetikové mezi všemi epickými pracemi Arany:ovými první díl Toldiův nejvýše. Epos Buda halála přeložil do němčiny Albert Sturm (Lipsko, 1879). R. 1865 stal se Arany: tajemníkem a r. 1870 vrchním tajemníkem uherské akademie. Po korunovaci r. 1867 byl z prvních, kterého král uherský vyznamenal křížem řádu sv. Štěpána. Poslední léta života svého trávil v hl. městě. Po smrti jeho nalezeno bylo v psacím stolku jeho veliké množství hudebních skladeb, většinou na básně Petőfiho (jehož býval v mládí upřímným přítelem) a jeho vlastní básně. Skladby tyto opatřil E. Bartalus harmonickým průvodem a vydal u Morice Rátha, kterýž nakladatel též sebrané spisy Arovy (1885) vydal. Z této jeho záliby pro hudbu a z jeho znalosti nápěvů maď. písní národních vyvinula se u něho ona zajisté jediné správná theorie o tvaru maďarského verše, dle které v maďarském jazyku rozčlánkování verše závisí na slabice přízvukem opatřené, která tvoří se slabikami jí podřízenými, tedy ne zvlášť akcentovanými, organický celek, to jest caesurami rozdělenou stopu čili takt. Maďarská poesie znala původně jen rhythmus: rým a metrum jí byly pouze nahodilými. Theorií touto dal Arany: dosavadní rhythmice maďarské, plné vrtochů, pevný, přirozený směr. – Národ maďarský chystá se postaviti v Budapešti Arany:ovi důstojný pomník. Bylť on dosud nejen největším básníkem maďarským, nýbrž i z nejznamenitějších jejich aesthetikův a literárních historiků. Srov. Fr. Brábek, pojednání v »Světozorų z r. 1882, čís. 47; Toldy, A magyar költészet története (Dějiny maďarského básnictví). Bbk.

Související hesla