Aratos

, řecký básník. Působil na dvoře makedonského vládce Antigona Gonata, později v Sýrii u Antiocha I. Z jeho obsáhlého básnického díla se zachovala pouze didaktická epická skladba Fainomena (Nebeské jevy), převádějící do veršů dobové astronomické učení.

Ottův slovník naučný: Aratos

Aratos ze Sol v Kilikii (315 př. Kr. ), řecký didaktik, přítel Theokritův a Kallimachův. Studoval v Athénách u Zénóna maje za spolužáka stoika Persaia, s nímž r. 272 odebral se na dvůr krále Antigona Gonaty. Zde zůstal až do své smrti prodlev mezi tím nějaký čas též u krále Antiocha, syna Seleukova. Povzbuzením Antigonovým složil báseň Fainomena. Báseň tato dělí se ve dva díly: v prvním vypisují se pohyby a postavení hvězd s dobami ročními; díl tento, jak se zdá, zůstal kusý, ježto schází pojednání o slunci a měsíci. Druhý díl, přídavek, nikoli samostatná báseň, má za pramen Theofrasta a obsahuje Diosémeia (Diosémeiai), t. j. předpovídání povětrnosti z úkazů nebeských. Aratos nebyl ani básník ani učenec, nýbrž spíše duchaplný veršovec, mistrně vládnoucí formou. Vzav si za vzor Homéra a Hésioda spracoval látku dosti nevděčnou přehledně, jednoduše a jasně, mluvou hladkou, místy lahodnou, veršem přesným. Pro tyto přednosti formálné byl Aratos již ve starém věku pilně čten a kommentován, jak dokazuje zachovaná sbírka scholií a kommentářů. Z novějších vydání jest důležitější pařížské (Didot), 1851. AF.