Aristokracie

, řecky vláda nejlepších – 1. u Platóna a Aristotela vláda nejschopnějších občanů, kteří dbají prospěchu celé obce (opak oligarchie); 2. později zejména označení dědičné vlády šlechticů nebo třídy šlechticů (viz též šlechta); 3. v širším smyslu každá dědičná nebo na tradici založená vládnoucí vrstva; 4. přeneseně jakákoli privilegovaná vrstva společnosti.

Ottův slovník naučný: Aristokracie

Aristokratie, vláda nejlepších, nazývá se forma státní, záležející v tom, že vláda vložena jest v ruce malého počtu občanů, vynikajících buď rodem (aristokratie, rodů nebo šlechty), vzděláním nebo vychováním (aristokratie, učenců nebo kněží), stářím (vláda senátu), zásluhami válečnými (aristokratie, rytířstva) nebo bohatstvím (plutokratie). Dle toho jest aristokratie, formou republiky, tvoříc tu protivu k demokratii, při kteréž moc vládní vložena jest v ruce celého národa. Aristokratie,mi byly zejména republiky starého věku; později pak zejména republika Benátská byla vzorem státu aristokratického. Za našich dnův aristokratie, jakožto zvláštní forma státní téměř úplně vymizela; užíváť se nyní slova aristokratie, namnoze i v monarchii k naznačení šlechty jakožto protivy k širším vrstvám lidu, moderními ústavami povolaným k účastenství ve vykonávání moci zákonodárné a vládní. V tom smysle pak jest aristokratem každý šlechtic; chceme-li slovem tím zároveň označiti jakýsi směr politický, myslíme při tom na ty, kdož zúplna se neodřekli ještě zásad staré vlády (ancien régime), kteréž učiněn byl konec francouzskou revolucí a událostmi po ní následujícími. Pžk.

Související hesla