Arkesiláos z Pitany

, řecký filozof. Pod jeho vedením začalo v Akadémii její druhé, střední období. Pod vlivem skepticismu Pyrrhóna z Élidy se snažil oprostit platónismus od všech dogmatických prvků. Důraz kladl na relativnost poznání a nutnost zdržet se úsudku (tzv. epoché).

Ottův slovník naučný: Arkesiláos z Pitany

Arkesilaos: A. (315 – 241 [? 240] př. Kr. ), filosof řec., zakladatel druhé akademie. Přidal se k názoru skeptickému a rozšířil pochybnost, kterou již Platón o spolehlivosti smyslového poznání vyslovil, na všechno poznání vůbec uče, že ani smyslové ani rozumové poznání jistoty a průkaznosti nijaké nám neposkytuje. Nejvíce brojil proti názoru stoickému, jako by představa pojmová (φανϖτασια καταληπτικη) pramenem byla skutečného poznání a v sobě samé záruku měla své oprávněnosti a skutečnosti. Oprávněnost své skepse dovozoval Arkesilaos: a. na jednotlivých příkladech čerpaných z fysiky a theologie stoické. – Arkesilaos: a. narodil se roku 315 př. Kr. v Pitaně (v Aiolii). V rodném svém městě vzdělával se po nějakou dobu u mathematika Autolyka. Na to odebral se do Athén, kde horlivě poslouchal Theofrasta. Krantór, s nímž pak důvěrně byl spřátelen, získal jej akadémii. Ve studiích mathematických pokračoval v Athénách u Hipponika. Po smrti Kratétově stal se náčelníkem školy akadémické. Vzdělání Arkesilaos: a.ovo bylo asi mnohostranné. Vynikal důkladnými odbornými vědomostmi mathematickými i podrobnou znalostí děl básnických, zvláště Homéra a Pindara. Sám prý pěkné epigramy skládal. Rovněž velebí se umění jeho řečnické, jímž zvláště v rozepřích vědeckých stoiky odzbrojoval. Života veřejného se neúčastnil, nýbrž soukromě žil požívaje všeobecné obliby u přátel i protivníků pro svou lidomilnou, přívětivou a čistou povahu. – Spisův Arkesilaos: a. žádných nevydal. Nauku jeho později napsal a zachoval žák jeho Lakydés. Dovídáme se o ní hlavně i ze spisů Cicerona, Sexta Empirika a Diogena Laërtského. Dna.