Arsen

, arzén, arsenicum, značka As – 1. chemie chemický prvek V. A skupiny periodické soustavy prvků, protonové číslo 33, relativní atomová hmotnost 74,9216; lehký křehký kov, teplota tání asi 81 °C (za zvýšeného tlaku), sublimuje při 613 °C, hustota 5,778•103 kg•m–3. Známý již ve starověku. Ve sloučeninách má oxidační číslo –III, III a V. Tvoří několik alotropických modifikací. Používá se do slitin (s olovem). Oxid arsenitý As4O6 a sulfid arsenitý As2S3 i další sloučeniny arsenu se používají proti škůdcům. Rozpustné sloučeniny arsenu jsou prudce jedovaté;
2. mineralogie klencová modifikace ryzího arsenu. Vzácně v malých krystalech, převážně celistvý v koncentrických ledvinitých agregátech. Cínově bílý, kovově lesklý, rychle nabíhá do tmavošeda až černa a stává se matným. T = 3,5, hustota = 5,7 g×cm-3. Hlavně v nížeteplotních hydrotermálních rudných žilách, zejména v asociaci Ag-As-Bi-Co-Ni v Jáchymově, v Sasku ve Freibergu a Schneebergu a v krystalcích ve Schlema-Hartensteinu (Německo). S rudami Pb-Zn v Příbrami. Ojediněle výskyt v sedimentech.

Ottův slovník naučný: Arsen

Arsén: A., lat. arsenium, po česku též někdy otrušík, jest prvek vidu kovového, má znak As, váha atomová 74.9. Sirníky jeho, nerosty auripigment a realgar, byly známy pro mocné jedovaté účinky své již ve starověku, a Řekové nazývali je arsénikon (z řeck. αρσην = mužný, silný); sloužily tehdy za léky a barvy. Geber popisuje arsenik bílý či utrých, a zdá se, že znal i arsén:, avšak s jistotou o něm mluví teprve Albertus Magnus r. 1280. Švéd Jiří Brandt ukázal r. 1773, že bílý arsenik jest kysličník arsén:u, a objevil zároveň vynikající vlastnosti tohoto prvku. – Arsén: jest velice rozšířen. Vyskytuje se již ryzí. Častěji nalézá se sloučen se železem v löllingitu, FeAs2, se železem a sirou v kyzu arsénovém č. arsénopyritu . Arsén: drží v sobě ještě rudy kobaltové (smaltin, kobaltin a j.), niklové (nikelin, chloanthit a j.), allemontit a j. Také nalézá se v rudách měděných, stříbrných, v cínovci a j. Sirníky jeho, auripigment a realgar, jsou dosti hojně rozšířeny. S kyslíkem sloučen jest v arsénitu a v arséničnanech (erythrinu, annabergitu, farmakolithu a j.). V nepatrném množství jest látkou nad míru rozšířenou, neboť vyskytuje se v sledech sotva postižitelných v četných vodách minerálných, jmenovitě železitých (v Karlových Varech, Teplici, Šternberku u Slaného, ve Wiesbadenu a j.), pak nachází se ve všech okrech železitých, v ornici, popele rostlinném, v přívarách, ve vodě mořské (v 1 m3 0.002 g). Arsén: strojí se buď sublimováním arsén:u samorodého, nebo pálením arsénopyritu a löllingitu v ležatých hliněných trubicích. V každé troubě jest v předu zastrčena trubice svinutá z plechu železného, jíž jest spojena s jimadlem, a v této trubici nejvíce arsén:u se sbírá. Také pálívají arsenik bílý s uhelným práškem v hrncích litinových, čímž arsén: sublimuje. Tak nabývá se nečistého arsén:u v černých, nelesklých, houbovitých kusech drobivých, jimž v obchodě říkají cobaltum (něm. Fliegenstein, Scherbenkobalt). Aby se vyčistil, míchá se s práškem uhelným a sublimuje se žárem červeným v zavřených nádobách skleněných nebo hliněných. Čistý arsén: má barvu jako ocel, jeví silný kovový lesk a jest slohu šupinatého. Krystaluje v klencích jsa rovnotvárný s antimónem a vismutem a jest velmi křehký jako tyto prvky. Jest tvrdší mědi, hustota jeho 5.727. Zahřívá-li se ke 180°, začíná se vypařovati, a v temnočerveném žáru mění se rychle, neroztápěje se, v páry těžké barvy citronové. Pálí-li se na vzduchu, shoří modravým, dýmajícím plamenem na kysličník arsén:ový, jenž usazuje se na předmětech studených jako bílá moučka a vydává při tom silný, česneku podobný zápach, jímž vždy arsén: snadno se prozrazuje. Slévá se s většinou kovův, čímž vznikají sloučeniny řečené arsénidy . V rozředěné kyselině sírové arsén: se nemění, chlorovodík v něj nepatrně působí, silnou kyselinou sírovou obrací se v kyselinu arsénovou, kyselinou dusičnou a královskou lučavkou okysličuje se snadno v kyselinu arséničnou. Užívá se ho při výrobě brokův a některých slitin, při dobývání niklu, otravují se jím mouchy, ale mnohem více potřebuje se některých sloučenin jeho, zejména kysličníku arsénového a sirníkův jeho, kteréž proto v jedových hutích hojněji se vyrábějí než on sám. Nejvíce výrobkův arsénových (arsénikalií) hotoví se v Anglii, v Krušných horách saských (ve Freiberku), ve Slezsku pruském (u Reichensteina) a v Rakousku (v Čechách ročně 600 – 800 centů). Arsén: a veškery sloučeniny jeho jsou kruté jedy, otravující zvířata i rostliny. ZJn. Otravy arsénem (chem.). Vyhledávání arsén:u a jeho sloučenin děje se hlavně za účely soudně chemickými a to buď v mrtvolních útrobách nebo v pokrmech i nápojích podezřelých, ve vyvrhlině a pod. Nejdůležitější jest, by takovéto předměty byly zevrubně mechanicky ohledány, nejen přímo, ale i po oddělení předmětů různě těžkých plavením. Byla-li otrava způsobena kysličníkem arsénovým (bílým arsenikem), podaří se většinou odkryti jej buď v záhybech žaludku nebo ve střevech, anebo v pevné formě ve zbytku po plavení. K důkazu dostačí i jedno nebo dvě malá zrnka. Za tím účelem se 1. zrnko podrobí sublimaci v úzké rource, při čemž těká, a pára se po ochlazení na stěnách kondensuje v podobě bezbarvého náletu, jevícího se pod drobnohledem jako velmi lesklé krystalky, oktaedrické i tetraedrické nebo kombinace obou forem. 2. Jiné zrnko se promění v rource v páru za přítomnosti rozžhavené třísky uhelné, při čemž se ve vyšší části rourky utvoří černé nebo hnědé t. zv. zrcadélko kovového arsén:u, snadno rozpustné v kalcium-hypochloritu. Zrcadélko těká za vyvíjení zápachu upomínajícího na česnek. 3. Vodnatý roztok sráží se dusičnanem stříbrnatým žlutě (arseničnan stříbrnatý) a sírovodíkem za přítomnosti kyseliny solné taktéž žlutě. Nepodařilo-li se arsén:u nebo jeho sloučeniny při tomto mechanickém vyšetření dokázati, jest důkaz za přítomnosti látek organických obtížnější. Tyto se musí nejprve kyselinou solnou za přítomnosti kaliumchlorátu rozrušiti, načež se do zfiltrované tekutiny zavádí sírovodík. Sraženina rozpustí se v ammoniumsulfidu, ale jelikož roztok není ještě prost látek organických, rozruší se tyto úplně tím, že se zbytek po odpaření roztoku do sucha taví s ledkem sodnatým i sodou. Hmota vylouží se vodou, při čemž antimon zbude nerozpuštěn v podobě pyroantimoničnanu sodnatého. Vodnatý roztok arseničnanu sodnatého odpaří se k vyhnání kyseliny dusičné s kyselinou sírovou, a čásť tekutiny zkouší se v apparátu Marshově na arsén: V apparátu musí se před tím zinek i kyselina sírová nejpečlivěji vyzkoušeti. Při zahřívání redukční roury objeví se za přítomnosti arsén:u již výše charakterisované zrcadélko. Je-li toto velmi slabé, vleje se do Marshova apparátu tekutina celá, bylo-li však dosti silné, připraví se ještě jedno zrcadélko, které se uschová na důkaz arsén:u, kdežto ve zbývající tekutině určí se arsén: kvantitativně, obyčejně v podobě sirníku. Způsobem uvedeným dá se arsén: dokázati v otrávených mrtvolách, byť i tyto po dlouhá léta byly ležely v zemi, ale při tom se musí vyšetřiti, zdali šaty mrtvol, květiny a jiné okrasy nebo hřbitovní země arsén:u neobsahují, nebo jak mnoho ho obsahují. Ke zkouškám chemickým sloužící zkoumadla, jako kyselina solná, chlorečnan draselnatý, sírovodík, ledek, soda, kyselina sírová, zinek, filtrační papír i nádoby musí býti arsén:u úplně prosty, neboť kdyby obsahovaly sebe méně arsén:u, mohly by nastati mýlky, na nichž často lidský život závisí. Jelikož jest arsén: nejprudším jedem kovovým, nalezne se při ohromné citlivosti zkoušky Marshovy v mrtvolách i nejnepatrnější množství arsén:u. Bližší viz ve spisech o soudní chemii, které napsali Otto, Ludwig, Sonnenschein-Classen, Dragendorff a j. Bnr. Otravy arsén:em jsou dosti časté, ač se s nimi za našich dnů řídčeji setkáváme než v dobách dřívějších. K otravám zúmyslným, vražedným i sebevražedným, bývá nejčastěji užíváno kysličníku arsénového (As2O3), zvaného také arsénový květ, arsénové sklo, arsenik bílý, utrých, kterýž jsa v 10 až 12 dílech horké vody rozpustný a v dávkách nepříliš velkých téměř bezchutný jest k otravám zvláště způsobilý. Také jest všeobecně známo, že jest jedem velmi zhoubným. Otravy jinými sloučeninami jsou vzácnější, a setkáme-li se s nimi, jde tu obyčejně o otravy nahodilé, tak zelení Scheelovou a svinobrodskou a některými barvami anilinovými, jako fuchsinem, který dříve až i 5% arsén:u obsahoval – sirníky: realgarem (As2S2 – sirník arseničitý) a auripigmentem neboli opermentem (As2S3 – sirník arsénový), ač sirníky tyto tak jako kov arsén: sám jsouce nerozpustny nejsou jedovaty, avšak vždy mají na povrchu a v průlinách vrstvu kysličníku arsénového (až i 30%); dotčenými barvami bývají mnohdy barveny látky oděvné, tarlatány a j., čalouny a hračky, odprašováním pak barevného jedového povlaku a vdycháním prachu povstávají nezřídka otravy. Smutné pověsti jest arsénovodík (AsH3), nejjedovatější to sloučenina arsénová, jíž stačí několik bublinek vdychnutých k rychlému usmrcení. Jedem tímto zhynuli lučebníci prof. Gehlen v Mnichově a Britton v Dublině. Tak zvané otravy léčebné neboli medicinální přihazují se buď kysličníkem arsénovým, jehož se nyní mnoho užívá při léčení tuberkulosy a jiných nemocí, nebo jinými praeparáty officinálními, tak roztokem Fowlerovým a j. S otravami živnostenskými setkáváme se nejen u dělníků v hutích zaměstnaných, ale i při rozmanitých živnostech buď s výrobou arsénikalií se zaměstnávajících nebo arsén:u jako lučebniny užívajících. Arsén: ničí veškerý život, ani nejnižší zvířata, ani rostliny neujdou zhoubnému účinku, ale hynou přišedše s ním ve styk; jediné bakterie a plísně odporují škodlivému jeho vlivu. U člověka působí arsén: otravně již v dávkách velmi malých; stačíť k porušení zdraví dle individuality 0.05 – 0.005 g kyseliny arsénové a za průměrnou nejmenší dávku smrtonosnou jest pokládati 0.3 – 0.1 g, ač bylo pozorováno, že nastalo i po větších dávkách uzdravení. Bylo-li užito kysličníku arsénového v dávce otravné, dostavují se příznaky otravy za 20 – 50 minut, zřídka kdy později, a záleží v pocitu drásání, pálení v hrdle a jícnu, k němuž se brzo přidruží prudké bolesti v žaludku a v životě, vrhnutí a průjmy s bolestným nucením; jsou to příznaky svědčící o prudkém podráždění sliznice ústrojí zažívacího, t. zv. gastroenteritis toxica. Brzo počíná puls klesati, obličej zsiná, pokrývá se na čele studeným potem, končetiny a obvodové části těla chladnou, dostavují se bolestné křeče v lýtkách, všeobecná skleslost sil a za této nastává smrť průběhem několika, až 20 hodin. – Jindy jest průběh provleklý, smrť nastává tu pak až za několik dnů. – V některých případech nedostavují se příznaky od podráždění sliznice zažívací nebo ustupují v pozadí, ale převládají příznaky čivové: závrať, bolesti hlavy, natahování údů, mdloba, omámení, blouznění, křeče a ochrnutí, za něhož nastává smrť za 2 – 12 hodin. Van Hasselt nazval otravu takto se jevící arsénicismem mozkomíchovým (Arsenicismus acutus cerebrospinalis s. paralyticus). Někteří rozeznávají ještě třetí způsob otravy, zvaný degenerační, při němž nejde než o provleklou otravu se zánětem žaludkovým a střevním, který ustal, smrť pak nastává za delší nebo kratší dobu pro zrnitou a tukovou zvrhlost, jíž útroby propadly. Kromě náhlé otravy arsén:em jest rozeznávati ještě otravu vleklou (arsenicismus chronicus); s tímto druhem setkáváme se nejčastěji při otravách nahodilých, zvláště živnostenských, u lidí, kteří stále nebo po delší dobu se zdržují v atmosfeře parami nebo prachem arsénovým naplněné, ale i při pokusech vraždy, když bylo jedu podáváno po delší dobu v častých menších dávkách v kratším nebo delším období. Vleklá otrava projevuje se porušeným trávením, nechutí, vrhnutím po jídle se dostavujícím, výživa záhy nápadně klesá, nemocní rychle hubnou nabývajíce zvláštního popelavého zbarvení kůže, vlasy vypadávají, spojivky se zaněcují, periferní části těla, ruce, nohy, plemenidla nabíhají i snětivějí, mysl jest sklíčena, paměti ubývá, citlivost porušena, dostavuje se třesení svalův, ochrnutí a smrť nastává všeobecnou sešlostí (kachexií). Změny anatomické při náhlé otravě arsén:em případné jsou tyto: cévy žaludku, střev a okruží jsou v značné míře naplněny zahoustlou, tmavou krví, sliznice žaludku jsouc pokryta značnou vrstvou sklovitého, někdy i krvavými proužky protkaného hlenu bývá naduřena, hojně a mohutně svráštělá, sametovitě zkypřena, buď překrvena, a to nejvíce ve vůkolí, kde zrna arsénová k ní lnou, mnohdy i četnými podlitinkami krevními protkána nebo žlutorůžově i šedožlutě zbarvena od tukové zvrhlosti, jíž propadla; velmi často shledáváme v ní nahlodaniny (erose). Podobný nález bývá i na sliznici dvanáctiprstníku a i v horních částech tenkého střeva (lačníku a kyčelníku), v němž bývají míšky zduřeny, žlázy okružní pak jsou značně naběhlé; sliznice tlustého střeva nebývá kromě naduření míškův a vymočení nápadněji změněna. Tkaň ledvin jest větším dílem zakalena, v provleklých případech zrnitě a tukově zvrhlá, taktéž shledáváme v případech takových i tkaň jater a srdce tukově zvrhlou. Že arsén: mrtvoly konservuje, bylo již v starších dobách známo, také ho mnohonásob upotřebovali k účelu tomu; nastává tu mumifikace, t. j. vyschnutí mrtvoly se zachováním tvarův a obrysů. I po otravách arsén:em pozorován častěji zjev ten, nesmí tu však býti přičítán výhradně působení arsén:u, ale hlavně jiným činitelům, za jejichž působení každé mrtvé tělo mumifikuje, tak zvláštním vlastnostem půdy, teplému, suchému vzduchu atd. Obyčejně probíhá hniloba mrtvol otrávených tak jako u mrtvol jiných. – Ku konci budiž ještě zmínka učiněna, jak možno otrávenému přispěti. Ovšem povoláme hned lékaře, ale než lékař přijde, přispíváme tím způsobem, že hledíme jed ze žaludku odstraniti a jed v žaludku zbylý neškodným, t. j. nerozpustným učiniti. K odstranění jedu vzbuzujeme vrhnutí, nesmíme však ani teplé vody ani mydlin podávati, obyčejných to prostonárodních prostředků při otravách, poněvadž jest kysličník arsénový v teplé vodě rozpustný, působením pak drasla v mydlinách obsaženého snadno rozpustné sloučeniny povstati mohou. Vzbuzujeme vrhnutí lehtáním jícnu pírkem, nezdržujeme se však dlouho počínáním tím, ale hledíme co nejdříve jed nerozpustným učiniti, podávajíce k tomu cíli pálené magnesie, již jsme s 20násobným množstvím vody rozetřeli; té smíšeniny nutno ve větším množství užívati, za 1/4 hod. aspoň 4 – 6 lžic (půl koflíku); nemáme-li magnesie po ruce, dáváme nemocnému tučného mléka píti. Lékař vyplachuje žaludek a podává tak zvaných »odjedů«; kromě magnesie platí za odjed i hydrát kysličníku železitého, který se taktéž spojuje s arsén:em ve sloučeniny nerozpustné. Velmi dobře působí smíšenina obou těchto odjedův; ostatní pak léčení zavádí se větším dílem dle příznaků. Rg.

Související hesla