Astrachaň

, Astrahan'– oblastní město v Rusku (Povolží), říční přístav v deltě Volhy, rejda v Kaspickém moři; 483 000 obyvatel (Rusové 82 %, Tataři 8 %, Kazaši 3 %; 1995). Stavba a opravy lodí. Průmysl rybný, dřevozpracující, chemický, strojírenský. 1459 – 1556 hlavní město chanátu.

Ottův slovník naučný: Astrachaň

Astrachaň, hlavní město újezdu i gubernie astrachanské, leží v deltě řeky Volhy, na levém břehu hlavního ramene jejího na několika pahorcích (bugry), při 46° 21' s. š. a 48° 4' v. d. Gr. Astrachaň, sestává z tvrze řečené Kreml, z vlastního města a 16 předměstí. Kreml, nejkrásnější díl města, vypíná se zoubkovanými hradbami na bugru Zaječím (Kremelském) zdoben jsa kathedrálou Nanebevzetí P. Marie (Uspenskij sobor), budovou rozsáhlou, dvoupatrovou, o pěti kupolích, jež pocházejíc z konce XVII. století vyniká originálním slohem a chová mnoho drahocenných obrazů. Také nejlepší čásť vlastního města rozkládá se na bugru Zaječím, ostatní čtvrti jeho leží na pahorcích Ilinském, Kyselově, Parabočově i j. a při březích hlavního ramene Volhy. Tu převládají domy dřevěné, po většině opatřené pro veliká vedra letní krytými loubími a terassami. Předměstí mají vzhled velmi chudý jsouce plna nízkých chatrčí. Kromě zmíněné kathedrály kremelské jest ve městě ještě 36 kostelů pravoslavných, dva katolické, 5 armenských – z nichž nejkrásnější jest arcibiskupský chrám sv. Petra a Pavla – , 1 protestantský, 15 mečet a 1 pagoda. Kláštery jsou tu tři, vesměs velmi veliké: Preobraženský, Predtečenský a Blagověščenský. Ústavů vzdělávacích a dobročinných má Astrachaň, počet dosti značný: gymnasium, učiliště újezdní, bohoslovecký seminář (pravoslavný), školu sadařskou, lodnickou, vojenskou, vyšší dívčí školu, vychovatelnu Sapožnikovu, veřejnou knihovnu, botanickou zahradu, divadlo, nemocnici, dům pro nevyléčitelné, blázinec a j. Astrachaň, jest sídlem gubernátora gubernie astrachanské, arcibiskupa pravoslavného, jakož i armenského, duchovní správy lamaiské, kaspické admirality a hetmana astrachanského vojska kozáckého. – Počtem obyvatelstva jest Astrachaň, 16. městem v evropském Rusku čítaje 70.554 obyv. (1885), ale číslo jejich vzrůstá na podzim příchodem četných kupcův a rybářů. – Po národnosti jest obyvatelstvo Astrachaně velmi pestré; většinu jeho tvoří Rusové pocházející z rozličných vnitřních gubernií, ale vedlé nich žijí tu Tataři i Buchárci, Armeni a Gruzinci, Turkmeni, Kalmykové, Kirgizové, Karakalpaci, Peršané i hrstka Němců. Množství obyvatelů původu asijského dodává městu rázu orientálního. Předními živnostmi obyvatelstva jsou sadařství, průmysl, lov ryb a obchod. Velikých továren Astrachaň, nemá, ale značny jsou její rukodílny na zboží hedvábné, stavění lodí, barvířství, přepouštění loje, upravování chagrinu, připravování kaviaru, vaření tuku rybího a proslulé mydlářství (»tatarské mýdlœ). Rybolov astrachanský jest po novofoundlandském největší na celé zemi, a produkty jeho jsou velmi důležitým článkem obchodu. V ohledu obchodním Astrachaň, v novější době klesá jmenovitě od zřízení železnice zakaspické. Hlavní závadou jest jí skrovná splavnost ústí Volžina, neboť jen za silných větrů jižních mohou větší lodi mořské připlouti až do přístavu astrachanského. Ku povznesení jejímu pomýšlí se zříditi od Astrachaně pobočný průplav do Kaspického moře. Přes to zůstává však Astrachaň, předním tržištěm ruským při jmenovaném moři a hlavním prostředníkem obchodu s Persií i kočovníky sousedních stepí asijských. Má velikolepé závody kupecké a tři rozsáhlé bazáry. Mezi dovozem a vývozem jest téměř rovnováha. Cena dovozu (zlatě vyšívané hedvábné zboží z Persie, hedvábné látky, zboží bavlněné, surové hedvábí, surová bavlna, plodiny, ryby) páčila se r. 1881 na 4,843.000 zl., cena vývozu (kůže, plátno, zboží vlněné, kovové a hrnčířské, kaviár, ryby, kovy, sůl) na 4,240.000 zl. Obchodu pomáhají z ústavů peněžních filiálka státní banky a banka volžskokamská. Z přístavu astrachanského udržuje se pravidelné spojení se všemi přístavy kaspickými i se stanovišti lodí výše na Volze. Dějiny. V okolí nynější Astrachaně – ale výše při řece – stávala již ve III. stol. po Kr. stará stolice Chozarů Atel č. Itil. Koncem VI. stol. jmenuje se v týchž stranách město Balangiar připomínané do konce IX. stol.; zeměpisci arabští jmenují tam zhusta Torgichan či Cytrachan, hrad vystavěný asi koncem XIII. stol. od Mongolů. Jej zbořil r. 1395 chán Timur, ale město bylo velmi záhy zas obnoveno i stalo se, jak bývalo, předním tržištěm indického zboží. Z roku 1473 máme již popis města od benátského vyslance, Contariniho. Brzy potom učiněno sídlem chánů tatarských. Chan Jamgurčej poddal se roku 1554 (po pokoření Kazaně) dobrovolně caru ruskému, Ivanu IV. Vasiljeviči, ale zpronevěřiv se byl vypuzen a Astrachaň, pokořena (1557). Odtud byla Astrachaň, hlavním městem carství astrachanského. Byla opevněna a opatřena posádkou. Pokus sultána tureckého Selima ve spojení s Tatary krymskými o dobytí její (1564) se nezdařil. Ve století XVII. ocitla se několikráte v rukou povstalců (atamana Zaruckého, Stěnka Razina) i utrpěla jak zemětřeseními (1660), tak morem (1692 – 1694). Při prvním zařízení gubernií připsána ke gub. kazanské, ale r. 1717 a po přestávce v létech 1785 – 1801 znovu r. 1802 učiněna sídlem vlastní gubernie. Astrachanská gubernie zabírá jihových. končiny evropského Ruska sahajíc od 44° 45' po 50° 20' s. š. a od 43° po 49° (a s vnitřní stepí kirgizskou po 51°) v. d. hraničí na sev. s gubernií samarskou i saratovskou, na záp. s územím donských kozáků, na jihu s gubernií stavropolskou a mořem Kaspickým, na vých. s územím kozákův uralských. Má rozlohu 235.789 km2. Jest to šírá rovina velmi povlovně vystupující nad hladinu moře Kaspického, v částech přílehlých ku pobřeží jeho položená níže než hladina Černého moře (Astrachaň, o 11 m, Talagai-Ternovskaja o 15.6 m, Bělozerskaja o 17 m, hladina moře Kaspického o 25.5 m). Na záp. hranici gubernie zvedá se řada pahorků řečených Ergeni (Irgeni, Sarpinské chlumy – nejv. bod na jihu u Krestové má výšku 188 m). Levý bř. řeky Volhy nemá podobných vyvýšenin: pouze několik osamělých pahorků vypíná se na něm. Vod tekoucích jest nedostatek. Řeka Volha nepřijímá v gubernii astrachanské ani jednoho značnějšího přítoku, sama však dělí se na četná ramena, z nichž nejdelší jest Achtuba, jež odbočuje od hlavního pramene na levém břehu již nad Caricinem. Pod Astrachaní tvoří Volha rozsáhlé delta (18.974 km2). Kromě Volhy jest v gubernii astrachanské mnoho krátkých říček stepních, jež buď ztrácejí se v písku, buď vpadají do bažin nebo jezer. Těchto má gubernie hojnost znamenitou (počítá se jich na 700); většina má vodu slanou – jest to pozůstatek moře, které ještě v pozdních dobách geologických pokrývalo tyto krajiny. V carevském újezdě jsou jezera s vodou hořkoslanou. Z jezer největší jsou: Jeltonské a Baskunčacké, obě na levém břehu Volhy. Podnebí Gubernie jest úplně vnitrozemské. – Obyvatelstva počítá se v gubernii 802.896 duší (1885). Povšimnutí zasluhuje větší počet mužů nežli žen; na 1000 mužů připadá 936 žen. Většinu obyvatelstva činí kočovníci. Po národnosti naskýtá se tu obraz velmi pestrý: žijí tu Velkorusové i Malorusové, Řekové, Němci, Gruzinci, Armeni, Turkmeni. Tataři (jurtští, kundrovští, buchárští, giijanští a j.), Kalmykové, Kirgizové. Náboženství převládá pravoslavné, vedlé toho však jsou tam rozkolníci, armeni, katolíci, protestanté, mnoho muhammedánův a buddhisté. – Hlavní živnosti obyvatelstva jsou: těžení soli, orba, chov dobytka a rybářství. Soli dobývá se nejvíce ze solných jezer (nejvíce z jezera Baskunčackého – 836.400 q), celkem 21/4 mill. q (1880). Vedlé toho těží se kamenná sůl, v pahorku Čapčači; výnos přes 1/4 mill. q (1880). Úhrnná cena výtěžku soli dostupuje tudíž 101/2 mill. zl. V té příčině sluší astrachanské gubernii jedno z nejpřednějších míst v celém Rusku. Orba jest velmi chabá – nikterak nestačí spotřebě; má zajisté gubernie toliko 2518 km2 půdy orné vedlé 10.682 km2 luk, a 915 km2 lesů; zbytek – tedy přes 80% vší půdy – jest neplodný. Orbě daří se toliko při Volze v sev. částech gubernie (újezd carevský a černojarský). Sklízí se pšenice, žito, oves, ječmen, málo bramborův a tabáku. – Sadařství prospívá zdárněji zase v jižních krajích gubernie (újezd astrachanský a krasnojarský). V sadech – jmenovitě v Astrachaň,ni samé – pěstují skvostné druhy růží, hojnost vzácného ovoce, zeleniny a vinnou révu. Vinice samy mají plochu asi 100 ha vydávajíce na 3000 q hroznů v ceně 75.000 zl. – Velmi rozsáhlý jest chov dobytka, jímž živí se hlavně kočovníci na stepích hledíce si zvláště ovcí, skotu a koní; vedlé toho chovají velbloudy, kozy a vepře. Chov bourcův a včelařství jsou skrovny. Rybářstvím živí se obyvatelé krajin přímořských a povolžských. Prodá se ročně na 50 mill. kg ryb v ceně asi 13 mill. zl. – Průmysl jest sice vždy ještě nepatrný, ale pozvolnu se zvedá. V první řadě hledí si bavlnictví, hedvábnictví, upravování koží, produktů rybích a mýdla. Výtěžek roční páčil se již r. 1880 na 5 mill. zl. – Obchod jest velmi rozsáhlý. Střediskem zahraničního obchodu jest Astrachaň, Hlavními předměty obchodu vnitřního jsou obilí, dříví (zvl. stavební), ryby, sůl a některé výrobky průmyslové; jemu slouží jmenovitě výroční trhy konané v Jenotajevsku, v Krasném Jaru, v Carevu a v Černém Jaru. Stálé bazáry jsou 3 na moskevské silnici a 2 v újezdu astrachanském. – Astrachanská gubernie dělí se na 5 ujezdův: astrachanský, jenotajevský, krasnojarský, černojarský a carevský. – Znakem má astrachanská gubernie modrý štít, v němž zlatá koruna o 5 obloučcích a pod ní orientální ohnutý meč zlatý, obrácený ostřím v pravo. Nad štítem koruna carská, a objímají jej listy dubové, ovinuté stužkou ondřejovského řádu. Astrachanský újezd tvoří jihozáp. čásť gubernie astrachanské přiléhaje na západě k území donských kozákův a na jihu ke gubernii stavropolské. Má na 64.497 km2 přes 70.000 obyv. Kromě Astrachaně města žádného nemá. Astrachanská eparchie. Pravoslaví zavedeno bylo do gubernie astrachanské teprve po opanování její od Rusů. Počal je horlivěji šířiti igumen Cyrill poslaný do krajin těch r. 1568. R. 1602 zřízena eparchie astrachanská a terská; sahala na sev. k Saratovu, na záp. až k Donu. Prvním správcem jejím stal se r. 1603 arcibiskup Theodosij; následníci jeho učiněni od r. 1667 metropolity, ale brzy po r. 1700 psali se pouze biskupy. Od r. 1776 správcové její nazývají se arcibiskupy (astrachanskými i jenotajevskými). Astrachanské carstvo, jež obsahovalo asi nynější gubernie: astrachanskou, orenburskou, ufskou, samarskou i saratovskou, nabylo samostatnosti teprve po pádu Zlaté Hordy, jíž bylo poplatno od XIII. stol. R. 1480 přešlo ve vládu carevičů nogajských, z nichž připomíná se r. 1490 car Abd-ul-Kerim, jehož potomci dosáhli vlády v carstvě Kazaňském. R. 1533 nabídl astrachanský car Kasim přátelství caru ruskému Vasiliovi Ivanoviči, v tom však Čerkesové vpadli do říše jeho, vzali Astrachaň, a cara samého zabili. Syn Kasimův, Ediger-Machmet, uprchnuv před nimi k Nogajcům stal se pak posledním carem kazaňským. Nástupcem Kasimovým byl po odtažení Cerkesů Akubek, po něm Abd-urrahman, který roku 1534 uzavřel pevné přátelství s Rusy, ale již r. 1537 byl svržen od Nogajcův, a místo jeho zaujal Derviš-Alej (Derbyš). R. 1547 opanoval carstvo Astrachanské chan krymský Sahib-girej. Teprve po pádu jeho bylo carstvo astrachanské obnoveno a carem jeho r. 1551 byl Jamgurčej, kterýž z vlastního popudu poddal se v ochranu ruskou. Ale dříve, než vykonal poslu carovu přísahu, dostav ubezpečení o pomoci turecké hledal u sousedů spolku proti Rusům. K potrestání činu toho vypravil car Ivan IV. Vasiljevič vojsko své na Astrachaň, i dosadil tam opět Derbyše. Když však také tento vcházel ve spojení s chány krymskými, vtrhli mu Rusové do země a dobyvše jí (1558) učinili konec carstvu Astrachanskému, ale název carův astrachanských podrželi v titulu svém panovníci ruští. Koll. Dodatky A., gub. a újezdní město astrachaňské gub. ruské s 121.580 obyv. (1900). Gubernie má 1,003.542 obyv.; z nich rusky mluví 543.195, kirgízsky 250.820, kalmycky 138.572, tatarsky 52.799, ostatek jinými jazyky. Újezd astrachaňský má 219.760 obyv. (1397). Pp.

Související hesla