Asturie

, Asturias – autonomní oblast v severozápadním Španělsku u Biskajského zálivu; 10 604 km2, 1,1 mil. obyvatel (1996), správní centrum Oviedo. – Asturias se zvedá od pobřežních nížin k pohoří Cordillera Cantabrica. – Historická země v severozápadním Španělsku, v současnosti provincie Oviedo. 25 – 19 př. n. l. dobyta Římany, v 5. stol. součást vizigótské říše; od 8. stol. do 910 království Asturias. Od roku 924 součást království León, 1230 sjednocena s Kastilií. Španělský následník trůnu má od 1388 titul princ asturský.

Ottův slovník naučný: Asturie

Asturie, bývalé knížectví španělské, od r, 1833 provincie, úředně zvaná Oviedo, ohraničena jest na sev. Atlantským okeánem, na vých. provincií santanderskou, na jihu provinciemi Palencií a Leonem, na západě Galicií a obsahuje 10894.5 km2 s 591.007 ob. (1884). Jest to divoká, horská krajina na sev. svahu hor Kantaberských, jejichž hlavní hřbet na jižní hranici se táhne a na půdě asturské horou Peňa Ubina 2302 m dosahuje; jenom v údolích řek Nareky, Nalonu a Selly prostírají se malé roviny. Orba poskytuje žito, špaldu, luštěniny, ovoce, v teplejších údolích daří se i víno, fíky, olivy a citrony. Důležitějším jest chov dobytka, hlavně skotu, koní a koz. Ale hlavním bohatstvím Asturie, jsou mohutná ložiska kamenouhelná, nejrozsáhlejší východně a jižně od Ovieda; mimo to nachází se v horách železo, měď, olovo, kobalt, arsén, zinek, mramor a j. I minerálních pramenů není nedostatek. Průmyslová a obchodní činnost jest dosud nepatrná; vyvážejí se nejvíce jen suroviny, rudy, dobytek, ořechové dříví, ovoce, máslo a sýr. Nynější Asturové jsou lid silný, vzniklý smíšením Gotův s původním obyvatelstvem. Nazývají se christianos viéjos (staří křesťané) aneb illustres Godos (vznešení Gotové) a liší se od sousedů nejen zvláštnostmi v mravech a obyčejích, ale hlavně svým nářečím (lenguaje bable), kteréž prosto jsouc všech příměskův arabských za matku dnešní kastilštiny se pokládá. Jsou drsní sice, ale poctiví, dobromyslní, pohostinští, udatní, nadšení pro zděděné zvyky předkův a zásady monarchické, ale duševním nadáním zůstávají za ostatními kmeny španělskými. Nechtějí slouti Španěly a s hrdostí připomínají, že nejsou smíšeni s krví židovskou ani arabskou. Chudší obyvatelstvo nemohouc se v domově vyživiti stěhuje se co rok do ostatních končin španělských a požívá pro svou poctivost a věrnost všeobecné vážnosti. Zvláštní třídu tvoří skotáci (vaqueros), kteří vedou život takřka kočovný prodlévajíce v zimě na pobřeží a z jara se svými stády opět do hor se vydávajíce; sňatky uzavírají pouze mezi sebou a různí se od ostatních Asturův i jinými obyčeji. Pobřežní obyvatelé jsou obratní a smělí rybáři, ale i odvážní podloudníci. – Dějiny. Asturie, měla jméno své již ve starém věku. Náležela k Hispanii Tarraconské, avšak neobsahovala jen dnešní Asturie,, nýbrž i Leon a Valladolid až po řeku Duero. Obyvatelé zvaní Astures neb Astyres měli pověst kmene divokého a surového a dělili se v horaly (Astures transmontani), s hlavním městem Ovetum (Oviedo), a obyvatele nížin (Astures Augustani), s hlavním městem Asturica Augusta (Astorga). Zbraním římským odporovali se vzácnou udatností po dlouhou dobu a teprve kolem r. 22 př. Kr. podlehli přemoci císaře Augusta. Po pádu říše Visigotské r. 711 nalezli zbytkové Gotů v nedostupných horách asturských útočiště, a vůdce jejich kněžic Pelayo uznán byl od obyvatelstva za knížete. Podnes ukazují ve východních končinách provincie v okresu Cangas de Onis u opatství Covadonga jeskyni téhož jména, která prý Pelayovi a jeho družině za prvý útulek sloužila. Zeť a nástupce jeho Alfons I. dobýval již Galicie, přešel přes řeku Minho a dobyl celého území na horním a středním Dueru až po Sierru Guaderamu. Spory o trůn po smrti Alfonsově zavinily částečnou ztrátu předešlých výbojův, ale Alfons II. Cudný, vnuk Alfonsa I., který r. 792 nastoupil, zvítězil nad Maury u Lutos, pronikl až k Lissabonu a upevnil moc svou spolkem s Karlem Velikým. Oviedo od otce Alfonsova Fruela I. založené stalo se sídlem králův asturských. Alfons III. Veliký rozšířil říši svou až po Sierru Morenu, obhájil pobřeží proti vpádům normanským, ale vzpoury a pikle velmožů, v nichž i synové jeho se účastnili, přiměly ho, že roku 901 vzdal se trůnu ve prospěch nejstaršího syna svého Garcia. Tento přeložil sídlo královské do Leonu a založil tím dynastii králů leonských, z nichž poslední, Bermudo III., roku 1037 v bitvě nad ř. Sarrionem svedené s hrab. Ferdinandem Kastilským zahynul. Asturie, a Leon spadly na Kastilii. Od r. 1230 navždy k této říši připojena tvořila Asturie, pode jménem knížectví nejprve čásť Kastilie, potom království Španělského, a korunní princ mívá od r. 1388 titul »prince asturskéhœ. Před ostatními zeměmi kastilskými požívala Asturie, vždy mnohých svobod, na které ani nejpřísnější králové španělští sáhnouti se neodvážili; v revoluci roku 1820 byly sice zrušeny, ale r. 1823 opět obnoveny. p.

Související hesla