Asýrie

, historické území obývané Asyřany v severní Mezopotámii na horním Tigridu, původně s centrem v Aššuru (později Nimrud, Ninive, Dúr Šarrukín). Rozvíjela se v 19. století a na začátku 18. století před naším letopočtem za vlády Šamši Adada I., současníka Chammurapiho. Asýrie vysílala své karavany s obchodníky až do Malé Asie, kam vyvážela látky a cín a odkud dovážela kovy, zejména měď. Při maloasijských městských centrech zakládala osady asyrských kupců, z nichž nejvýznamnější byla Nešaš. Asi v polovině 17. století před naším letopočtem ztratila Asýrie samostatnost, později se stala součástí státu Mitanni. Teprve ve 14. století před naším letopočtem se postupně konsolidovala a vymaňovala z vlivu oslabeného Mitanni a Babylónie. Území rozšířili zvláště panovníci Adadnirári I. (1307 – 1275 před naším letopočtem), Salmanassar I. (1274 – 1245 před naším letopočtem), Tukulti Ninurta I. (1244 – 1208 před naším letopočtem) a Tiglatpilesar I. (1117 – 1077 před naším letopočem). Rozmach Asýrie nastal v 1. polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem, kdy její území zasahovalo do Malé Asie, Sýrie, Palestiny a severozápadního Íránu. Největší rozsah měla říše za Asarhaddona, který načas připojil i Egypt. Jeho nástupci (například Aššurbanipal) však získaná území postupně ztráceli. 612 před naším letopočtem podlehlo hlavní město Ninive náporu Médů a Babylóňanů, 609 před naším letopočtem zbytky asyrského vojska vedeného Aššuruballitem přemoženy v Charránu Babylóňany.

Související hesla