Atharvavéda (sanhitá)

, jedna ze čtyř základních sbírek (sanhit) véd. Asi desetina z jejích 731 súkt (“dobrých výroků”) je převzata z Rgvédy a oslavuje ve veršovaných hymnech a modlitbách různé védské bohy; osobitým rysem sbírky jsou magická zaříkávání a kouzelnické průpovědi k odvrácení zla různého druhu a zajištění nadpřirozené pomoci i k takovým cílům, jako je zabití nepřítele či získání náklonnosti milované ženy. Významná jsou zejména léčitelská kouzla k zahnání různých nemocí, hojení zlomenin ap.; obsahují nejstarší svědectví o počátcích indického lékařství.

Ottův slovník naučný: Atharvavéda (sanhitá)

Atharva-véda (lépe Atharva-véda-védas, Atharva-véda-véd), jedna ze čtyř skupin, v něž se dělí staroindská literatura védská. Příliš veliké vážnosti však Atharva-véda i s rodinami, které od věků jeho studiem se obírají, nepožíval nikdy, ba jsou po dnes v Indii (zvl. jižní) bráhmanové, kteří Atharva-véda nepokládají za čásť zjevených svatých písem indských. Jako ostatní skupiny védské literatury i Atharva-véda dělí se ve tři části: v samhitu, spisy bráhmanové a spisy sútrové. Samhitá Atharva-védu je jednou z nejdůležitějších památek literatury staroindské vůbec. V recensi publikované má 731 textů, rozdělených v 20 knih: ovšem zde sloučeno v jedno sbírek více a sloučeny texty mezi sebou mající málo příbuznosti. Hlavním obsahem této samhity jsou říkání k rozličným obřadům rodinným (ke sňatku, k narození děcka, ku pohřbu a p.), modlitby za zdar rozličných podniků (na př. při pomazání krále, při obchodní cestě, při zřizování domu, stáje a pod.) a konečně kouzelná říkadla a kletby k účelům nejrozmanitějším (k zažehnání nemocí, zlých snů i znamení, k získání štěstí v boji, ve hře, v lásce, ke zhubení nepřátel atd.). Tato velezajímavá říkadla jsou nepřebraným zdrojem, z něhož bude čerpati jednou srovnávací studium pověr a prvotních názorů o přírodě i jejím zařízení: bohužel víme posud málo o symbolických obřadech a výkonech, jimiž byla provázena. Tato říkadla jsou z největší části metrická, z části však i prosaická: metrem i jazykem hlásí se valnou měrou k nejmladším plodům liturgické poesie védské, ač ovšem mezi nimi nalézáme i texty velmi staré. – Vedlé těchto říkadel dostaly se do této samhity i texty jiné, obsahu nejpestřejšího: hymny k rozličným bohům (tak veliká sbírka hymnů k Indrovi, obsažená i v samhitě Rigvédu), texty k rozličným obřadům obětním, básně theosofické a filosofické, t. zv. Kuntápasúkta, prvotně samostatná sbírka světských, z části dosti necudných plodů literárních a j. Konečně jsou v samhitě i texty naprosto do ní nepatřící, prosaické výklady rozličných věcí, obřadů se týkajících, jaké nalézáme z pravidla v tak zvaných bráhmanech. Samhitá Atharva-véda publikována v t. zv. śáunakovské recenci (R. Roth a W. D. Whitney, Atharva Veda Sanhita, Berlín, 1856); úplného překladu posud není (slibuje jej R. Roth), větší části přeložili Th. Aufrecht, A. Weber (ve Weberových Ind. Studien I, IV, V, XIII, XVII), A. Ludwig (Rigveda III), J. Grill (Hundert Lieder des Atharvaveda, Stuttgart 1879, 2. vyd. 1888), L. Schermann (Philosoph. Hymnen, 1887), C. Florenz (v Bezzenbergerových Beiträge XII). V době nejnovější objeven v Indii Sájanúv kommentář, jejž počal uveřejňovati v Pooně Shankar Pandit. Bráhmanam má Atharva-véda jediné, Gópatha-brahmanam (vyd. v bombajské Bibl. Indica), jež vlastně k obsahu samhity nemá nijakého vztahu obsahujíc vedlé blouznivých kosmogonických legend výklady mystické k rozličným částem velkých obřadův obětních. Za to upanišad má Atharva-véda veliké množství, jichž posud známo ke 140. Ze spisů sútrových jest nejdůležitější Káusika-sútram, z něhož bohužel posud málo známo (vydání slibuje M. Bloomfield), věnované obřadům, za jakýchž říkadla samhity se odříkávala. Dále sem patří Váitána-sútram, věnované velikým obřadům obětním (vyd. R. Garbe, Londýn, 1878; přel. týž, Štrasburk, 1878), pak některé méně důležité pomůcky k samhitě, některé spisy věnované astrologii, znalosti znamení, kouzel a j. Ztý.

Související hesla