Augsburské vyznání

, augšpurské vyznání – konfese z roku 1530 sepsaná Ph. Melanchtonem, schválená M. Lutherem. V 28 článcích víry stanoví zásady luterských církví. V nauce o Bohu, stvoření a vtělení Božího Syna se shoduje s ostatními křesťany. Zdůrazňuje výlučnou závaznost bible a spásu milostí na základě pouhé víry.

Ottův slovník naučný: Augsburské vyznání

Augšpurská konfesse čili Augšpurské vyznání víry jest věroučná kniha evang. církve a. k., která ve sbírce věroučných knih této církve (Knize svornosti) zaujímá místo první. A. k. nazývá se proto, že byla v Augšpurku před císařem Karlem V. r. 1530 od přívrženců Lutherovy reformace ve veřejném shromáždění čtena a od něho také přijata. Tím stala se listinou, kterou němečtí evangelíci poprvé officielně před císařem a říší souhrnně vydali svědectví o víře a učení svém. Již na říšském sněmu ve Špýru (1529) ukázalo se, že napnutí mezi oběma náboženskými stranami v Německu dostoupilo vrcholu. Jelikož pak se zdálo, že i císař rozhodně vystoupí proti evangelíkům, shromáždili se tito (v říjnu 1529) ve Švabachu, aby se poradili, co jest jim dále činiti. Shodli se o to, že před všelikým zevním spolčováním má předcházeti usjednocení ve víře a v učení. Za tím účelem sestavil Luther 17. článků, t. zv. »švabašských«, v nichž dlužno hledati jednu čásť pozdější augšpurská konfesseké kugšpurská konfesse Mezi tím vypsal císař říšský sněm na den 8. dubna t. r. do Augšpurka. Mimo jiné věci mělo se na něm učiniti usnesení »o blouzení a rozštěpení ve svaté víře a křesťanském náboženství«. Bystroduchý kancléř volence saského Jana Stálého, dr. Řehoř Brück (Pontanus), pohnul pána svého k tomu, aby vitemberským bohoslovcům: Lutherovi, Melanchtonovi, Bugenhagenovi a Jonášovi nařídil, »by přesvědčení, jež mají a při němž setrvati hodlají«, řádně sepsali a z Písma sv. doložili; i byli mu v březnu 1530 předloženy články zv. torgavské (první), v nichž obsaženy byly články švabašské, rozmnožené některými pojednáními o rozdílech ve víře a obřadech. Mezi tím přiblížila se doba říšského sněmu v Augšpurku, kamž i volenec saský se vydal doprovázen mnohými evang. bohoslovci. Zde však shledal situaci pozměněnou v neprospěch evangelíků. Katol. bohoslovec dr. Eck vyňal 404 věty ze spisů reformátorův a poslal je s listem podezřívaným císaři. Toho nesměl mlčením pominouti spis, kterýž chtěli evangelíci císaři podati. Melanchton dal se znova do práce a na základě torgavských článků sestavil spis, jenž se s počátku nazýval Apologií (obranou). Tato Apologie, současně latinsky a německy psaná a Melanchtonem do 11. kv. z hruba dohotovená, jest a. k., již Luther beze změny schválil. Sněm 20. kv. císařem zahájen, i bylo evangelíkům oznámeno, že císař dne 24. května přijme jejich spis. V den předcházející sešli se evangelíci, spis byl ještě jednou přečten a bedlivě uvážen. Na to byly oba exempláře, latinský a německý, opatřeny podpisy. První podepsali volenec saský Jan a syn jeho Jan Bedřich. Pak následovali Jiří, markrabě braniborský, Filip, lantkrabě hesský, Volfgang, kníže anhaltský, a senáty měst Norimberka a Reutlink. Jiná města (Kempten, Heilsbron, Windsheim a Weissenburg) podepsala augšpurská konfessekou kugšpurská konfessi prodlením sněmu říšského. Evangelíci stáli o to, aby jejich »Apologie« stala se veřejným vyznáním, a žádali tudíž císaře, aby byla čtena ve veřejném shromáždění sněmu; a vskutku četl ji místokancléř saský dr. Krist. Bayer dne násl. a podal pak oba exempláře cís. sekretáři Alex. Schweissovi. Císař vzal si latinský exemplář, německý pak dal volenci mohučskému pro říšský archiv. – A. k. dělí se na předmluvu (sepsanou drem Brückem) a na vlastní konfessi, rozpadající se na dvě části o 28 článcích; zakončena je stručným epilogem. Na první čásť (»hlavní články víry«) připadá 21, na druhou (»články o zlořádech církevních«) 7 článků. Do »Knihy svornostį (l. 1580) pojat tak zv. »rukopis mohučský« (něm.), jenž dlouho pokládán za originál; byl to však pouhý opis. Originál císařem v Augšpurku volenci mohučskému odevzdaný se ztratil. A. k. byla již v čase sněmování v Augšpurku sedmkráte vydána tiskem, vždycky chybně. Proto pořídil Melanchton r. 1531 sám authentické vydání latinského i německého textu; než i toto má úchylky od původního rukopisu. Na rozhodný odpor narazil Melanchton, když r. 1540 sobě dovolil i obsah čl. X. (učení o večeři Páně) pozměniti v prospěch učení Kalvinova. Toto vydání nazývá se augšpurská konfessekou kugšpurská konfessí změněnou (augustana variata). K ní se vížou mnohé vnitřní boje v německé lutherské církvi po smrti Lutherově a Melanchtonově. Jsou to boje s t. zv. »kryptokalvinismem«, jež v létech sedmdesátých XVI. stol. zuřily v evang. církvi německé. Do »Knihy svornostį pojata ovšem jen a. k. nezměněná. A. k. záhy i v Čechách v známost vešla. V »České konfessį z r. 1575 jest vliv augšpurská konfesseké kugšpurská konfesse patrný. První známé české vydání spadá do r. 1576; další vydání česká vyšla v l. 1608, 1620, 1630, 1720, 1808, 1837 a 1857. Posléze převedl ji z latinského originálu na jazyk český slovenský evang. duchovní Bedřich Baltík r. 1879. Ssý.

Související hesla