Autogonie

, výklad, teorie o vzniku života na Zemi (nebo jinde ve vesmíru) chemickou evolucí.

Ottův slovník naučný: Autogonie

Autogonie (z řec.) viz Prvoplození.

Prvoplození (praplození, generatio spontanea, generatio aequivoca, abiogenesis, autogonia, archigonia), domněnka, podle níž vznik ústrojenců děje se nikoliv množením z rodičů dějem pohlavním neb nepohlavním, nýbrž samostatně, bez rodičů, z jistých látek ústrojných neb i neústrojných. V prvních dobách přírodovědy mělo se za to, že i živočichové nejsložitější povstávají putogoniem, tak na př. že žáby rodí se z bahna. Pokrokem vědeckým domněnka putogonie opustila živočichy vyšší a přidržela se nižších. Johannes Jonstonus (John Johnstone, 1603 – 75) učí ještě, že housenky mohou povstávati podle Aristotela a jiných z listů rostlinných nebo podle Plinia ze zhuštěné rosy, konečně však že mohou pocházeti i z motýlů. Zhoubný průlom do učení o putogonie učinilo první zkoumání pokusné, jež provedl italský přírodovědec Francesco Redi (1626 – 97). Vyvrátil domněnku, jakoby larvy muší povstávaly z masa hnijícího, dokázav, že v mase takovém larvy se neobjevily, jestliže mouchám vajíčka kladoucím znemožněn byl přístup k masu. Nicméně učeni o putogonie badáním Rediho zcela vyvráceno nebylo. Podle Buffona (1707 – 88) molekuly ústrojné, jež uvolňují se po smrti ústrojenců, sestupují se po případě, dávajíce vznik oněm živočichům nízce ustrojeným, kteří objevují se v látkách hnijících, v rozkládajícich se tekutinách ústrojných nebo v nálevech s částkami živočišnými č. rostlinnými. Nejdéle setrvávala domněnka o putogonie v nauce o hlístech a prvocích. Tvrzeno houževnatě, že hlístové povstávají putogoniem v těle svých hostitelův a že prvoci (hlavně týkalo se to nálevníků) vznikají z látek obsažených v nálevech. Obojí blud vyvrácen úplně teprve podrobným a přesným, po případě i pokusem doloženým pozorováním života uvedených skupin živočišných. O to zásluhu mají, pokud týče se prvoků, zejména dánský přírodovědec Otto Frederik Müller (1730 – 84) a pokud týče se hlístů, dánský badatel J. Steenstrup a řada německých přírodozpytců, z nichž zvláště vynikli C. Th. v. Siebold a F. Küchenmeister. V době novější učení o putogonie uteklo se až k ústrojencům nejnižším, mikroorganismům, však i tu badáním pokusným, hlavně Pasteura, vítězně odmítnuto. Zbývá posléze jako domněnka o původě ústrojenců prvotných. Šc.