Avignon

 (35kB - 500×244px)

, město v jižní Francii na levém břehu Rhôny; správní středisko departementu Vaucluse; 86 900 obyvatel (1990). Původně římské město Avenio; největší rozkvět ve 14. stol., 1309 – 77 sídlo šesti papežů, 1378 – 1409 avignonských vzdoropapežů. Palais des Papes (papežský palác, zároveň pevnost, věže až 50 m vysoké, rozloha 1,5 km2), Skála otců (se zahradou a vyhlídkou), katedrála Notre Dame des Doms, most St. Bénézet. Historické jádro města je od roku 1995 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Letní divadelní festival. Nedaleko v Marcoule hlavní francouzské atomové středisko.

Ottův slovník naučný: Avignon

Avignon [aviňon], hl. město franc. departementu Vaucluse v Provenci a stejnojmenného arrondissementu, v malebné poloze na levém břehu Rhônu, nedaleko ústí Durance, 16 m n. m., s 41.007 obyv. (1886), stanice pařížsko-lyonské středomořské dráhy, sídlo arcibiskupa a mnoha klášterů. Avignon má hradby úplně zachované, zbudované v l. 1349 – 70, nad něž vyniká 39 věží a 3 opevněné brány; úzké, křivolaké ulice, v nich mnoho zajímavých budov. Na vápenné skále, vynikající nad město o 55 m (rocher des Doms), stojí někdejší palác papežský, zbudovaný v l. 1336 – 1364 ve slohu gotickém se šesti věžemi, ozdobený freskami Simona Martiniho ze Sieny z r. 1337; sloužil dlouhou dobu za kasárna a žalář, nyní umístěny jsou v něm archivy města a departementu; v sousedství jeho hl. chrám P. M., zbudovaný v XI. stol., s pobočními kaplemi ze XIV. stol., v levé boční lodi skvostné náhrobky papežů Jana XXII. a Benedikta XII., s mnohými drahocennými obrazy. Z ostatních chrámů nejpamátnější jsou St. Agricol zbudovaný v l. 1315 – 1420, St. Pierre ze XIV. st., St. Didier (zal. 1355), v nichž ve všech jsou značné památky umělecké. Naproti paláci stará radnice (ancienne mairie), která, pokud papežové v Avignoně sídlili, byla mincovnou. V sousedství hlavního chrámu jsou překrásné sady, v nichž bronzová socha Peršana Jana Althena, který zavedl v okolí Avignonu pěstování mořeny, svého času pro průmysl velmi důležité; s terass parku rozkošná vyhlídka. Museum Calvetovo (založené 1810), pojmenované dle zakladatele, obsahuje znamenitou sbírku epigrafickou, sbírku soch a obrazů, sbírku starožitností, která náleží k nejkrásnějším v Evropě; bibliotéka má 102.000 knih, 2800 rukopisův a více než 22.000 medaillí. Na místě, kde stával historicky památný most, zbudovaný v l. 1177 až 1185 »od mladého ovčáka sv. Benezetæ, o 18 obloucích, který byl stržen povodní r. 1669 a z něhož zbyly jen 4 pilíře na straně města, spojuje Avignon s protějším Villeneuvem nový most řetězový. Před radnicí stojí socha Crillonova (†1616), který byl vojevůdcem Jindřicha IV., před nádražím pomník Filipa de Girard, který zavedl v Avignoně mechanické předení lnu; také socha Petrarkova, jenž v chrámě sv. Klary spatřil poprvé Lauru, odhalena zde r. 1874. Čilý průmysl hedvábnický a barvířský zaměstnává 12.000 dělníků; kromě něho jsou v Avignoně továrny na vyrábění kůže a chemikalií, strojírny, slevárny, brusírny mramorů. Vyrábění barviva z mořeny po vynalezení barev alizarinových zmizelo téměř úplně. Obchod s koží, obilím a vínem je čilý. Srov. J. Kořenský Avignon, »Osvětæ 1867, str. 717. – Avignon za dob římských jmenoval se Avenio (Avenio Cavarum) a byl hlavním sídlem gallského kmene Cavarů; r. 48 po Kr. založili tu Římané kolonii, načež v I. stol. po Kr. nabyl Avignon práva měst italských, za středověku dostal se pod panství burgundské, později pod panství západních Gotův a Franků, v l. 730 – 737 byl od Saracenů zbořen. Po rozdělení říše Karla Vel. připadlo město ke království Burgundskému a k hrabství Venaissinu, ku konci XII. stol. domohlo se samostatného postavení. V Avignoně a okolí rozšířilo se velmi učení Albigenských, proto r. 1226 město od Ludvíka VIlI. po tříměsíčním obležení vzato, pobořeno a darováno hrabatům Toulouským, r. 1270 spojen Avignon s Francií, roku 1290 postoupil jej Filip IV. Karlovi II., králi neapolskému. Od r. 1309 byl Avignon sídlem papežů počínajíc Klimentem V. až do Řehoře XI., který v září r. 1376 opět sídlo své do Říma přenesl. Doba ta nazývá se babylonským zajetím církve. Město koupil Kliment V. r. 1348 za 80.000 zl. od královny neapolské Johanny I., která se sem utekla, a spojil je s hrabstvím Venaissinským, které již od dob starších náleželo papežům. Když po smrti papeže Řehoře XI. (1378) zvoleni dva papežové, sídlil Kliment VII. od r. 1379 až do svého úmrtí (1394) v Avignoně, také jeho nástupce Benedikt XIII. (1394 – 1415) v prvních létech sídlil v městě tom, v němž byl obležen a donucen k útěku do Španěl. Od obnovení jednoty v církvi (1417) byl Avignon sídlem legáta papežského, který město i hrabství spravoval jako místodržící až do r. 1791, kdy následkem revoluce město i hrabství spojeno s Francií, což papež mírem tolentinským dne 19. ún. 1797 formálně uznal. V Avignoně sešla se koncilia církevní r. 1326 a 1337. Dodatky Má 48.312 obyv. (1906).

Související hesla