Ázerbajdžán

, Ázerbájdžánská republika, ázerbájdžánsky Azärbaycan (Azärbajdžan) Respublikasi – stát (od 1991) ve východním Zakavkazsku (západní Asie), člen SNS; 86 600 km2, 7,7 mil. obyvatel (1998), Ázerbájdžánců 83 %, Rusů 6 % (z toho 95 % ve městech), Arménů 6 %, Lezginců 2 % (1989). Přirozený přírůstek 1,0 % (1998). Střední délka života mužů 67, žen 75 let. Úřední jazyk ázerbájdžánština (od roku 1992 latinka). Náboženství islám (ší’ité 75 %, sunnité 25 %). Hlavní město Baki (1,1 mil. obyvatel, 1994). Ve městech 56 % obyvatel (1997). Měnová jednotka: 1 manat = 100 gepiků. – Severní pohraničí zaujímají jihovýchodní výběžky Velkého Kavkazu, jehož nejvyšší vrcholy (Bazardüzü, 4 466 m n. m.) pokrývají malé ledovce. Na jižním úpatí hor prochází seismická linie. Podél hlavních řek Kury a Araksu se rozkládá rozsáhlá Kuro-arakská nížina, jejíž velká část je proláklinou, neboť hladina Kaspického moře je 28 m pod úrovní světových moří. Nížina je úrodná, ale trpí suchem. Na jihozápadě a jihu země probíhají horská pásma Malého Kavkazu, vysoká až 3 904 m n. m. Klimatické podmínky jsou značně různorodé. V nížinách jsou průměrné lednové teploty 1 – 4 °C, v horách klesají na –6 až –10 °C. Červencové dosahují až 25 – 27 °C. Rovněž srážek je v nížinách jen 200 – 300 mm, v horách 2 000 – 2 500 mm ročního průměru. Hustá říční síť odvodňuje celé území (včetně dvou uvedených hlavních řek) do Kaspického moře. V nížinách převládá stepní a polopouštní rostlinstvo, na svazích hor jsou listnaté lesy, nejbohatší na jihu (Talyšské hory). – Hospodářsky méně rozvinutý průmyslově zemědělský stát. Hrubý národní produkt 510 USD/obyv. (1997). Proces transformace na tržní ekonomiku probíhá velmi pomalu. Rozvrat kooperačních vztahů. Výroba od roku 1989 klesá. Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva činí 44 % obyvatel (zemědělství 33 %, průmysl a stavebnictví 17 %, služby 50 %; 1997). Zemědělská půda 48,5 %, orná 23 % rozlohy. Rostlinná výroba zahrnuje 70 % zemědělské produkce. Hlavní plodiny: bavlna, vinná réva, ovoce, raná zelenina, tabák, čaj. Chov ovcí, bource morušového. Těžba ropy 9,1 mil. t (na zač. 20. stol. dával Apšeronský poloostrov 11 mil. t, tj. polovinu světové produkce; 1991), zemního plynu 3,9 mld. m3. Průmysl petrochemický (kaučuk aj.), strojírenský (zařízení pro ropný průmysl, elektrotechniku, radiotechniku, přístroje), hutnictví železa (roury) a hliníku, průmysl textilní, potravinářský. Výroba elektřiny: 17,0 mld. kW•h (1995). Vývoz (přes 26 % produkce republiky; 1988): ropné produkty, spotřební a potravinářský průmysl. Dovážejí se stroje, hutnické výrobky, obilí. – Administrativní členění: 1 republika (Náhorní karabašská autonomní oblast se v roce 1991 prohlásila republikou, ale parlament Ázerbájdžánu tento akt označil za protiústavní a její status zrušil), 54 okresů a 9 samosprávných měst. – Na území Ázerbájdžánu se od 9. stol. př. n. l. rozkládaly starověké státy Mana, Médie, Atropatene a Albánie Kavkazská. Od 8. stol. n. l. součást arabského chalífátu, v 11. stol. osídlen tureckými kmeny, ve 13. stol. ovládnut Mongoly, ve 14. a 15. stol. centrum států Karakoyunlu a Akkoyunlu, od 17. stol. součást Persie, v 18. stol. řada autonomních emirátů. V 16. – 18. stol. probíhaly boje mezi Persií a Tureckem o území Ázerbájdžánu, 1813 a 1828 severní Ázerbájdžán připojen k Rusku; jižní Ázerbájdžán (se střediskem Tabríz) se stal součástí Íránu. Význam ruského Ázerbájdžánu vzrostl od konce 19. stol. v důsledku těžby ropy. V roce 1918 součást Zakavkazské federativní republiky, 1918 vyhlášena Ázerbájdžánská republika, 1920 Ázerbájdžánská SSR a 1922 připojena k Sovětskému svazu. 1923 bylo k Ázerbájdžánu připojeno území Náhorního Karabachu a Nachičevanska, zdroj konfliktů s Arménií. 1922 – 36 součást Zakavkazské SFSR, 1936 obnovena Ázerbájdžánská SSR. 30. 8. 1991 vyhlášena nezávislost; v prosinci 1991 zakládající člen Společenství nezávislých států (1992 Ázerbájdžán vystoupil a 1993 se opět připojil). Po vnitřních bojích o moc 1993 zvolen prezidentem G. Alijev; v letech 1994 a 1995 potlačeny pokusy o státní převrat; rozpory ohledně Náhornímu Karabachu vyprovokovaly vojenský konflikt s Arménií, který ukončilo příměří 1994 vyjednané Ruskem. – Ázerbájdžán je republika, členem Společenství nezávislých států. Hlavou státu prezident, volený obyvatelstvem na 5 let. Zákonodárným orgánem je Národní shromáždění (Millimedžlis). Má 125 poslanců. Poslední parlamentní volby se konaly v listopadu 2000. Prezident Gejdar Alijev (* 10. 5. 1923).

Ottův slovník naučný: Ázerbajdžán

Ázerbeidžán, Ázerbižán, též Áderbeidžán, armensky Aderbadekán (= Ohnivá země), stará Media Atropatene, nejsevernější provincie perská, mající rozlohu 104.840 km2 a hraničící na sev. s ruskou Armenií, na východě s ruskou Talidžskou krajinou a perskou prov. gilanskou, na jihu s prov. irak-adžmijskou a perským Kurdistánem, na záp. s tureckým Kurdistánem a tur. Armenií. Jest to vysočina velmi hornatá, 12 – 1500 m n. m. vystupující, jejíž horstvo dosahuje největší výše Araratem v sev.-záp. konci země; severní její čásť prostoupena jest od záp. k východu divokým Kara-dagem, z vnitřku pak vystupují dva mohutné horské uzly, Savalan 4782 m a Sahand 3546 m. Půda jest dosti bohata na kovy, zejména velmi vydatny jsou rudy železné; též nalézá se zde měď (u Ardebilu), olovo, stříbro (vých. od Tabrízu), síra, sanytr a sůl. U Tabrízu láme se též cenný jaspis a bílý mramor. O vulkanické povaze půdy svědčí hojné minerální prameny, plynové výpary a naftová zřídla, neméně i častá záhubná zemětřesení; Ararat ještě r. 1840 byl činnou sopkou. Co do vodstva jest Azerbeidžán, nejvíce svlažovanou provincií perskou, a přední jeho řeky jsou: Aras, jenž jest sev. hranicí proti Rusku, se značným přítokem Kara-su, dále Kyzil Uzen, vnímající všecko vodstvo jihových. čtvrti provincie. Ostatní řeky (Adži-čaj, Džag, Tatau, Gader, Naslu a j.) vtékají do slaného Urumijského jezera (4400 km2) ležícího ve výši jen 1250 m n. m. na úrodné nížině mezi Sahandem a horami kurdistánskými. Podnebí jest vzhledem k poloze země (pod týmiž stupni severní šířky jako Andalusie a Sicilie) dosti chladné, a to pro vysokou její polohu a blízkost horských velikánů po tři čtvrti roku sněhem pokrytých; vedro a zima náhle se střídají, ale jinak jsou to kraje zdravé a úrodné, zvláště roviny urumijská a salmaská skvějí se bohatou vegetací. Roste zde mnoho bylin solimilných a pěstuje se ječmen, pšenice, rýže, kukuřice, len, bavlna, tabák, šafrán. nadbytek výborného ovoce a velmi dobré víno. Lesů zde není, za to města a vsi ázerbeidžánské obklopeny jsou pravými háji platánů, vrb, topolův, osik a všelikých stromův ovocných. Na horách jsou živné pastviny a daří se chov skotu, pěkných koní a ovcí, v nižších krajích i velbloudů. Jádro obyvatelstva (asi 11/2 mill. duší) jest turkmenské, jež dosud rádo se oddává životu kočovnému, a obcovací řečí jest turečtina. Peršané obývají pouze v městech, Armenové v sev. pohraničných krajinách, na záp. břehu Urumijského jezera též Kurdové. Panujícím náboženstvím jest islám, na jezeře Urumijském žije asi 40.000 křesťanů nestoriánských. Průmyslová činnost obyvatelstva záleží v rukodílné výrobě aksamítu, hedvábných a vlněných tkanin a kobercův a ve vydělávání koží; spracování kovu jest dosud nepatrné pro veliký nedostatek paliva. Obchod provozuje se hlavně průvozní, neboť tudy vede cesta z Trebizondu přes Erzerúm a Tabríz do Teheranu. Provincie rozdělena v 10 krajův, a hlavním jejím městem jest Tabríz.

Tabulka: Azerbajdzan- Predstavitele
PREZIDENTI
1990 – 1992 Ajaz Nijaz-ogly Mutalibov
1992 Jagub Mamedov (úřadující)
1992 Ajaz Nijaz-ogly Mutalibov
1992 Isa Gambarov (úřadující)
1992 – 1993 Abulfaz Elčibej
od 1993 Gejdar Alijev
 
Související hesla