Babylónská teodicea

, text akkadské literatury, který byl zřejmě napsán v 1. polovině 11. stol. př. n. l. Z formálního hlediska se jedná o akrostich o rozsahu okolo 300 veršů, které jsou děleny po 11 do 27 strof. Jeho autorem je jistý Saggil-Kínam-Ubbib, kněz a učenec působící na dvoře mezopotamských panovníků Nabukadnezara I. a Adad- opak. Apla-Iddiny. Nejstarší opisy pocházejí ze 7. stol. př. n. l., nejmladší se datují do 3. – 1. stol. př. n. l. Text navazuje na bohatou tradici sporů v mezopotamské literatuře. Je dialogem dvou přátel, hledajících odpověď na otázku po spravedlnosti božího řádu, vztahu boha a člověka, viny a trestu.