Bagdád

, Baghdád – hlavní město Iráku, přístav na řece Tigris (Dijla); aglomerace 4,5 mil. obyvatel (1995). Politické, hospodářské a kulturní středisko státu. Průmysl textilní, strojírenský, elektrotechnický, cementářský, kožedělný, petrochemický, tabáku. Dopravní křižovatka; letiště. Muzeum, tři univerzity (založeny 1957, 1963, 1974). Architektonické památky (mešity, minarety, medresy, zejména ze seldžucké a osmanské doby). – Bagdád založen v roce 762 abbásovským chalífou al-Mansúrem; jako sídelní město dynastie do roku 836 a 892 – 1258. Po dobytí Mongoly 1258 téměř zničen a ztratil na významu; od 16. stol. o něj soupeřili Gamani a vládcové Íránu. Za Osmanů centrum jedné z iráckých provincií (pašaliků). Postaven jako kruhové město s ulicemi po obvodu a s palácem chalífy, hlavní modlitebnou, úředními budovami a kasárnami v centru. S jeho rozvojem do 11. stol. spojeno vrcholné období arabské islámské vzdělanosti. V 10. stol. měl asi 1 mil. obyvatel.

Ottův slovník naučný: Bagdád

Bagdád, hlavní město Iráku arabského, položené na obojím břehu řeky Tigridu na 33° 20' s. š. Bagdád jest město původu pradávného, ježto vzpomíná jeho již prastarý nápis na tak zv. valounu (caillov) de Michaux, pevností pak zve jej assyrský král Ašurbelkala (kol. r. 1100 př. Kr.). Tehdy byl Bagdád hraniční pevností, která prostírala se na pravém břehu tigridském (Harper v The Academy, 1889, 139.). Odtud však mlčí veškery historické zprávy o Bagdádu až do VIII. st. po Kr. R. 762 po Kr. položeny základy k »městu spásy«, jakož slouti mělo úředně, anebo k »městu Mansúrovų, jakož s počátku slulo v ústech lidu, až znenáhla starší pojmenování vrchu nabylo. Sídlo chalífů brzo naplnilo se ohromným počtem lidu, zejména obchodníkův a řemeslníků, z nichž křesťané, židé a stoupenci Zoroastrovi přinuceni obývati v rozsáhlých předměstích před hradbami. Neobyčejný ruch, přistěhovalci vzbuzený, přiměl však záhy chalífa, že vystavěl si nový palác zvaný Dár el-chuld na břehu tigridském a na pokraji města. Na levém břehu tigridském zbudován r. 768 třetí palác, určený za obyt následníku trůnu, čímž dán počátek předměstím hojným i na onom břehu řeky. Současně zařízena tržiště před hradbami v předměstích, aby cizí obchodníci, zejména křesťané, nevystihovali města a opevnění jeho (774). Odtud tři mosty přepínaly boky tigridské, a splavné stoky na všech stranách do okolí se rozbíhaly. Plodiny všeho světa sváženy do Basry a odtud do Bagdádu, a na dvoře chalífově objevovali se vyslanci krajin i nejvzdálenějších (poselství Karla Velikého). Počet obyvatelstva činil statisíce, a zcela nová odvětví uměleckého průmyslu, jako výroba baldachýnů (od slova Baldach, jímž západní Evropané Bagdád zvali) v Bagdádě vznikla (Müller, Der Islam im Morgen-und Abendland, 471 – 472). Za chalífa Hárúna ar-Rašída stal se Bagdád sídlem vědění i písemnictví arabského. Tehdy lesk jeho dostoupil výše své, neboť čítalo prý se v městě 100.000 džámií, 60.000 lázní, 70.000 bázárů, 600 mostů, 12.000 mlýnův a 2,000.000 obyv. Byť i čísla tato byla celkem přehnána, přece snadno jest z nich poznati, že byl Bagdád prvým městem tehdejšího světa a že vyrovnal se ve všem velikým métropolím starověku. Již však po smrti Hárúnově, za občanské války mezi jeho syny, byl Bagdád r. 813 Táhirem, vojevůdcem praetendenta Mamúna, obležen a po delším boji čtvrť za čtvrtí, posléze i palác Dár el-chuld, útokem vzaty, při čemž město celé spáleno a pobořeno. Mamún sice ihned Bagdád obnovil, nikdy však více nedožilo se město ani rozsahu, ani lesku dřívějšího. Nástupce Mamúnův Motasim způsobil opět mnoho zla Bagdádu, když pomocí tureckých žoldnéřů potlačil spiknutí proti životu svému, do něhož čásť obyvatelstva byla zapletena. Město vydáno libovůli hrubých vojínů, chalíf pak přenesl dokonce r. 835 sídlo své do města Rašída. Povstání, které podnikli obyvatelé bagdádští r. 846 vedením Ahmeda Ibn Nassra proti chalífu Váikovi, nemělo úspěchu. Chalíf Mutavakkil choval se k Bagdádu přátelsky a mimo jiné, aby vyhověl přání orthodoxních Arabů, kázal všechny nemuslimské chrámy v Bagdádě zbořiti. Než za občanských bojů mezi Abbásovci trpěl Bagdád hrozně skrze turecké žoldnéře, zejména za obležení r. 865. Chalíf Mutamid přenesl r. 872 sídlo své opět do Bagdádu, avšak nebyl s to, při rychlém úpadku říše, aby navrátil městu podmínky hmotného jeho rozvoje. Nové rány stihly Bagdád, když roku 936 chalífové byli zbaveni světského panství, neboť uchvatitelé moci (emír-ul-omará) opírali se proti sunnitským chalífům o šiity, které u velikém množství do Bagdádu převáděli. Odtud rozstoupilo se obyvatelstvo ve dva nepřátelské tábory: hlavou sunnitů byl kádir, hlavou šiitů nakíb, oba s působností podrobně vymezenou zejména u věcech soudních. Roku 1055, když seldžucký sultán Togrulbeg opanoval Bagdád, povznesena opět moc chalífů jak po stránce hmotné tak i po stránce náboženské, ba ve zmatcích, které vznikly mezi Seldžúky po smrti Melikšáha, stali se chalífové opět zeměpány nad Bagdádem a některou částí Iráku (1132), avšak na krátko, neboť 10.ún. 1258 dobyli Bagdádu útokem Mongolové. Poslední chalíf Mustansir byl usmrcen a město dáno v plen vítěznému vojsku. Povznesl se sice opět Bagdád ze svých trosek, byl však odtud pouhým městem provinciálním, které pozbylo všeho významu světodějného. Po jistou míru lze osud Bagdádu po r. 1258 přirovnati osudu Athén po r. 146 po Kr. – z prvého města muslimského stal se Bagdád sídlem muhammedánské učenosti. R. 1401 dobyl Bagdádu hrozný Tamerlán a kázal pobiti veškeré obyvatelstvo mimo duchovní a učence, načež před městem zbudovati dal pyramidu z 90.000 lebek lidských. Po pádu říše Mongolské připojen Bagdád k říši Novoperské, při níž setrval až do r. 1534, kdež vzat byl od Turků. Za prvé periody tureckého panství přišli do Bagdádu prví missionáři západoevropští, zejména dominikáni, kteří odtud trvale v Bagdádě setrvali. R. 1623 upadl Bagdád opět v moc Peršanů, ne však na dlouho; turecký útok r. 1627 nepodařil se sice, za to však r. 1638 dne 25. pros. Bagdád útokem vzat, při čemž mimo posádku perskou 30.000 obyvatelů zahynulo. Odtud město trvajíc bez přetržení v moci Turků pokleslo velice. Kolem r. 1670 čítalo se v Bagdádě sotva 15.000 duší. V XVIII. stol. dostoupilo obyvatelstvo opět výše 120.000 – 130.000, avšak častými úmory a nejnovější dobou i ztrátou perského obchodu počet ten sklesl asi na 60.000 až 70.000 asi v 9000 domích. – Bagdád jest přes všechen úpadek svůj největším městem mesopotamským. Hl. čásť města, Nový Bagdád, vzniklá po výtce po r. 1401, zbudována jest na levém břehu tigridském; menší a chudší čásť, Starý Bagdád, ukrývá se na pravém břehu mezi nečetnými troskami Bagdádu chalífů. Nový Bagdád jest sídlem vlády, jejíž úřady umístěny jsou v pohodlném paláci, jakož i obchodu. Starý Bagdád obklíčen jest lesem datlovým i oranžovým, který se prostírá do délky 5 km. Město úzké jsouc na obou cípech má podobu půlkruhu, jehož prostřední šíře nečiní ani 1/2 km. Proti poušti chráněno jest náspem se dvěma branami, z nichž severní sluje branou šeicha Omara. Ulice jsou úzké a křivolaké, naplněné špinavými bázáry, chýže z veliké části jen z hlíny slepeny, v nichž zátopy tigridské hrozně řádívají (r. 1831 zbořeno povodní v jediné noci 7000 domů). Z veřejných staveb vynikají vládní budova (seráj), Mustansirije, t. j. celnice blíže tigridského lodního mostu položená, při níž kotvívají parolodi, a anglický konsulát s terassovitou zahradou při řece, kdež opět stále kotví anglická válečná loď. Nesmírný jest počet chrámův a svatyň, mezi nimiž asi 30 džámií (nejpřednější el Súk a el Gazel), 3 synagogy, pak kaple pravoslavné, nestoriánské, armenské atd. Dále čítá se v městě asi 30 karavánserájí, 50 lázní a asi 30 bázárů, naplněných tovary vých. zemí. Obyvatelstvo dle národností a náboženství velmi jest pomíšeno. Panujícím živlem jsou Arabové hovořící nářečím velmi čistým; vyskytují se mezi nimi i šiité i sunnité. Po Arabech nejčetnější jsou Židé (asi 1300 rodin) mající v rukou téměř veškeren velkoobchod, pak Armenové, Řekové, Peršané, Hindové; Evropanů jest počet nepatrný a konají služby konsulární. Průmysl zastoupen jest nyní téměř jedině výrobou hrubého zboží bavlněného a hedvábného. Lepší potřeby (zvláště zboží perské a indské) nakupují se v bázárech. Obyvatelstvo žije také z perských poutníků, putujících do Kerbely, a z pohřebišť, do nichž ode dávna muslimové i z končin vzdálených pohřbíváni. Obchod jest posud znamenitý. Město jest hlavní stanicí telegrafickou a spojeno jest paroloďmi s Basrou; o železniční spojení údolím eufrátským do Malé Asie dlouho již se vyjednává. Wellstedt, Travels to the city of Caliphs (Lond., 1840); Socin v Auslandu (1873, 703 – 704). Pšk

Související hesla