Bambarové

, Bambarové, Bamana, Bamanakan, Bamaneke – žijí na území čtyř států západní Afriky (asi 3 000 000 osob). Bambarové se objevují již ve zprávách ze 17. stol., kdy se jim na troskách říše Mali podařilo vytvořit dva státy Kaartu a Segu. Období posledních bambarských králů je poznamenáno boji s Fulby, kteří do této oblasti začali pronikat v první třetině 17. stol. Nakonec obě říše podlehly al Hadždžovi Umarovi z Futa Ďallonu (Kaarta roku 1854, Sega roku 1861). Bambarská společnost je patrilineární (viz též patrilinearita). Patriarcha každé velkorodiny je nazýván fa. Bambarové jsou známí jako řemeslníci a obchodníci. Jsou autory antilopích nástavcových masek čivara a dřevěných figur předků i dvojčat.

Ottův slovník naučný: Bambarové

Bambárové (M'bambárové), národ černošský ve vých. Senegambii, bydlí na pravém poříčí řeky Senegalu a na obou březích řeky Nigiru ve krajinách Kaarta, Bélédugu, v končinách země Bakhunu, na levém poříčí Nigiru až po hranice Massiny, na pravém pak břehu Nigiru v zemi Segu a jižně odtud až po Vassulu (mezi 10–151/2°s. š. a 5–11° z. d.). Jsou úzce příbuzni s Mandingy, ale dosti značně smíšeni. Jsou tělesně i duševně pravými Černochy, zavalití, silní, černé pleti, mají ohrnutý nos, silně prognathickou lebku a husté, vlnivé vlasy. V obličeji dělají si rýhy od úst ke spánkům. Jsou dobromyslní, veselí, stateční, ale bez vloh. Odívají se jako jiní černoši jednoduchou zástěrou a šatem kartounovým, přehozeným přes bedra. Zbrojí jejich jest puška na kámen původu anglického a domácí šavle, oštěpy i luky, z nichž mnohdy pouštějí šípy jedem napuštěné. Předním zdrojem bohatství jest orba; práce polní vykonávají otroci. Pěstují rýži, kukuřici a jiné obilí, yamu, indych a bavlnu. Bambárové sami s oblibou pracují v kovech; ze zlata, stříbra a zinku zhotovují velmi dovedně rozličné šperky, ze železa, jehož však nedovedou dostatečně spracovati, robí si všecky zbraně kromě pušek a všechno náčiní. Umějí též upravovati kůže, mistrně plésti, a ženy jejich tkají hladké látky a velmi krásně barví je indychem. Vedou obchod s obilím, zlatem a slonovinou, za něž vyměňují saharskou sůl; namnoze však jest obchod v rukou arabských. Bydlí ve vsích opevněných zdmi, k nimž znesnadněn jest přístup šírými poli jisté luštěniny, jejíž lodyhy jsou vysoké a tuhé. Ačkoli již rozšířil se mezi nimi islám, po většině oddáni jsou fetišismu. Ctí Namu, jehož objevení věští blízkou smrť jednotlivcům. Zachovávají obřízku. V sociálním ohledu vyniká šlechta (masasi) mnohými výsadami. Ženy považovány jsou za tvory nižší. Muži smějí své ženy zastaviti – buď z nedostatku, buď že se jim znelíbily – a vyhnati, kdykoli chtějí, při čemž smějí žádati o vrácení věna, jež zaplatili otci ženinu při zasnoubení. – Politické jednoty postrádají. Značná čásť jich (v Bélédugu) poddána jest Francouzům, v Segu a v Kaartě příslušné k Segu panují nad nimi Tukulerové, jejichž moc založil v létech padesátých Hadži Omar, ale uznávají svrchovanost Francie; v Bakhunu podléhají Bambárové Arabům, nejjižnější pak končiny území jejich jsou příslušenstvím muhammedánské říše Samoryské. – Úhrnný počet jejich páčí se do 2 mill. hlav.. – O prozkoumání krajin jejich zasloužili se Mungo Park (1796), Raffenel (1847), Mage (1866), Lenz (1880), Gallieni (1880–81), Bayol (1883). Srovn. Vignon, Le royaume de Ségou et les Bambaras (v Nouv. Annales des voyages, 1857, listop); BérengerFéraud, Les peuplades de la Sénégambie (Pař., 1879); J. S. Gallieni, Mission d'exploration du haut Niger; voyage au Soudan français (Pař., 1885, se 2 mapami a 15 plány). Koll.

Související hesla